Tim Powers u nás nemá nic jistého. Většina jeho románů byla příznivě přijata, některé, i z důvodu nakladatelských přešlapů (špatný překlad a korektury), se však vůbec nechytly. V poslední době se však zdá, že se autor dostává zpět na výsluní čtenářského zájmu. Tři dny do nikdy ovšem spadají spíš do Powersovy okultní sci-fi tvorby a právě ta románem Poslední výzva čtenáře příliš nezaujala. Pojďme se tedy podívat, jaká kniha je.

Bojíte se rádi u hororu? A z čeho ten strach vyvěrá? Už od samotného počátku hrůzostrašné literatury se snaží autoři najít studnici hrůzy, kterou v sobě nosíme, a řádně nás v ní vykoupat. Na pomezí brakové literatury se občas objevují autoři, kteří dokáží najít strach tak hluboko zakořeněný, že nás samotné překvapí, když nám ho odhalí v jeho čiré podobě.

Mnoho z vás už asi někdy snilo o dalekých výpravách do neznáma, kam lidská noha ještě nevstoupila. Všechno to nebezpečí v podobě divokých zvířat, smrtelně nebezpečné krajiny a domorodých obyvatel je prostě lákavé. Ne každému se ovšem něco takového poštěstí. Dobrá zpráva je, že tohle všechno můžete prožít i v teple domova.

Pokračování pubertálně romantické, leč sympatické fantasy z prostředí amerického jihu na sebe nenechalo dlouho čekat a začíná přesně tam, kde skončila jednička. Kdo ji četl, ví, že nedopadla zrovna vesele. Dá se tedy čekat, že dvojka bude o poznání temnější a… ale sakra. Temnější snad neznamená, že se všichni budou utápět v sebelítosti, ne? NE?

Ano, název je odvozen od Velkého bratra. Ne toho, který tě vidí ve známé reality show, nýbrž od toho původního, který tě viděl v legendární Knize (velké K v tomto případě není chyba) George Orwella 1984. S ní však nemá román Coryho Doctorowa mnoho společného.