Tak už je tady třetí díl Kronik Černé legie. A hned na začátek je třeba říci, že je ještě lepší než jeho předchůdci. Nakladatelství Brokilon tuto knihu vypustilo na knižní trh před vánocemi nedlouho po dvojce – Tyranově stínu. A Bílá Růže by se v záplavě fantasy knih rozhodně ztratit neměla.

Když se mi do rukou dostala prvotina tohoto předního českého autora, znal jsem už jeho styl „nešetřeme mrtvolami“ a „dobrý nepřítel je mrtvý nepřítel“ (což se Patejlovi vymstilo…), veděl jsem ho jeho fascinaci střelnými i jinými zbraněmi, o jeho posedlosti motorkami a hrdiny, které jedna (dvě, tři, osm, deset, sto…) dávka z ručního samopalu UZI jen příjemě po ránu naladí…

Videssos – svět magie – se nepodobal rodnému Římu Marca Scaura. Ale Marcus záhy poznal, že politika a intriky jsou tu úplně stejné jako doma – zákeřné a smrtelně nebezpečné!

Řeknu vám, že jsem musel celkem hodně vzpomínat, abych si vzpomněl na předešlý díl. Prakticky vzato, první díl se točil okolo Para Ohmsforda a získání magického meče a tento jenom kolem Walkera Boha při hledání Černého elfeínu. Jsou tam asi tak 3 kapitolky, aby nám připomněl, že existují i bratři Ohmsfordovi, ale to je tak vše.

Předem řečeno, nečekejte zlepšení od předcházejících dílů. Spíše naopak.

Tento díl jsem četl prakticky hned po Shannarově druidovi, takže jsem byl celkem v obraze. Tentokrát. Nevím, co říct úvodem, takže se pěkně posaďte, nalaďte oči a je právě tolik, kolik je a vy sledujete recenzi na Shannarovu Elfí královnu.