Celou sbírku uvádí stará, leč pořád ještě nadprůměrná klasika Josefa Nesvadby. Tento „prapůvodní“ příběh, který se stal inspirací hudebního cédéčka a následně inicioval vznik celé sbírky, vypráví příběh mladého kosmonauta, který v kritické situaci opustil svou výpravu a zůstal na Zemi v okamžiku, kdy do jejího zániku chybí několik hodin.

Druhá v pořadí je povídka Jaroslava Mosteckého. Zavádí čtenáře do archeologických vykopávek v Iráku. O soukromý výzkum znenadání projevují nečekaný zájem nejrůznější americké armádní složky a současně s nimi i náboženští fanatici. Co se nachází  pod zemí v oáze Bouchebka? Jak archeologická lokalita souvisí s údajně právě začínajícím koncem světa? 

Třetí povídka je od Jiřího Pavlovského a spíše než o posledním soudu, je o nešvarech klasického fantasy klišé. Jistý mladík znechucený lidstvem povolá démona, aby lidstvo vyhubil. Podmínky jsou ale stanoveny způsobem, který neumožňuje jejich splnění, a tak démon hledá záminku, jak se ze smlouvy vyvléknout. Díky výše zmíněnému systému (zavedenému klišé) to ale nebude mít jednoduché.

Čtvrtý v pořadí je se svou povídkou Vlado Ríša. Jeho (mimochodem dosti akční) příběh je o jednom velice soukromém „posledním soudu“, v němž na jedné straně stojí osamělý policista a na druhé drogová mafie.

Jako pátá je zařazena povídka dalšího klasika naší sci-fi Zdeňka Rosenbauma. Autor v ní se sobě vlastním osobitým humorem a ironií popisuje pracovní den anděla, zaměstnance agentury zajišťující poslední soudy a jiné podobné záležitosti.

Šestou povídkou je „Cesta přes Orilien“ Vladimíra Šlechty patřící do cyklu, který si soukromě označuji jako „Čechy po první etnické“. Setkáváme se v ní s postavou tajemného bojovníka Havrana, elfy, hrdlořezy a dalšími reáliemi České kotliny po první etnické válce. Vyprávění nastoluje klíčovou otázku – jak dojde k poslednímu soudu? Bude to náhle, nebo úplně jinak?

„Andělé posledního soudu“ Jiřího W. Procházky přímo navazují na titulní Nesvadbovu povídku a začínají přesně v okamžiku, v němž Nesvadbova klasika končí. JWP rozvíjí akční příběh sice v klasických kulisách, ale jinak zcela ve svém osobitém duchu, aby ho zakončil překvapivým finále.

„Primitivní vesmír/anděl“ Miroslava Žambocha je zajímavé vyprávění o bojovníkovi – mutantovi(?), který v soubojích s bojovníky cizích civilizací hájí existenci lidstva na Zemi. Prakticky  (na lidské poměry) nezničitelný bojovník si v mezičase mezi souboji klade otázku, zda ještě patří k obhajovanému živočišnému druhu.

Předposlední povídkou sbírky je „Jak se stalo, že se koná poslední soud“ z pera Ondřeje Neffa. Jde o silně ironický příběh plný černého humoru, v němž je nám poslední soud předkládán jako výsledek práce reklamní agentury. Původně šlo o objednávku archanděla Gabriela, ale později se celá zakázka poněkud zvrhla.

Sbírku uzavírá děsivá vize čipové totality Aleše Brichty, jejímž hlavním hrdinou a vypravěčem je pravděpodobně poslední Hells Angel na Zemi. (Účinek tohoto neradostného příběhu mě osobně ještě umocnila vývěska jakýchsi „vesmírných lidí“, vyhlašujících boj čipové totalitě, strašící v podchodu u plzeňského nádraží.)

Po poslední povídce už následují jen stručné údaje o autorech , kteří se podíleli na této knize.

Čtenář zde dostává do rukou zajímavou sbírku povídek, jež jsou propojeny ústředním tématem. Deset autorů zde předvedlo deset osobitých přístupů k pojmu „poslední soud“, od z daného rámce více či méně vybočujících povídek Jiřího Pavlovského a Vladimíra Šlechty po přímé pokračování „pilotní“ Nesvadbovy povídky od JWP. Nechybí zde ani akční styl, ani notná dávka občas dosti kousavého humoru. Všechny povídky mají minimálně dobrou, ale většinou spíše velmi dobrou úroveň. Spolu se stejnojmenným hudebním CD tvoří sbírka zajímavý sběratelský komplet a způsobem vzniku dává do budoucna i velmi zajímavý precedens.