Poslední příspěvky

Král Beznaděje: Hororová pohádka jak se patří
Hororové motivy do pohádek prostě patří. Vždy v nich měly své neoddiskutovatelné místo, a i přes veškeré snahy o jejich zjemňování stejně nakonec mezi ty nejpoutavější a nejzajímavější patří ty nejtemnější. Na tom se prostě nic nezmění.

Vládce Tokia: Kostková řachanda v té nejlepší podobě
Pokud máte rádi vzrušení z kostek, zábavné souboje obrů a nevyzpytatelný chaos, tahle hra vás chytne a nepustí. Vládce Tokia zve na nefalšovanou párty monstrózních rozměrů, kde se vám klidně můžou splnit dávné dětské sny o gigantických nestvůrách, které drtí budovy, pustoší celé čtvrti a soupeří o titul absolutního vládce města. Ať už se chcete vrhnout do bitvy jako nemilosrdný robot nebo roztomilé, leč smrtící zvířátko, stačí jen protřepat kostky a otevřít brány nečekaným situacím, kdy jeden skvělý hod může všechno obrátit vzhůru nohama.

Tma pod srdcem: Konec hodné holky
Vrátit se k temným místům své minulosti vyžaduje odvahu. Spoustu odvahy. Nebo trochu nepříčetnosti, jak se to vezme. Občas stačí jen malý impuls a vše se vrací. A přesně to je případ Leny, která se snažila udělat za událostmi z minulosti tlustou čáru, ale její dobré jí srdce nedovolí odmítnout pomoc starému známému…

Černá tma zapomnění
Díky nakladatelství Gnóm a Laser u nás díla Lairda Barrona zdomácněl. Překladatel a majitel prvního z výše zmíněných nakladatelství, Jakub Němeček, doposud přeložil a vydal tři z jeho knih. Tou čtvrtou, kterou sice nevydal, ale přeložil, je Černá tma zapomnění. Knihu, která je označována za moderní Lovecraftovský horor totiž vydalo nakladatelství Laser, a spolu s povídkovou sbírkou Okultace (2016 překlad Milan Žáček) tím doplnilo pětici u nás vydaných Barronových knih. A nyní si díky vydavatelství Témbr můžete tenhle temný příběh nechat zlověstně šeptat i přímo do uší.

Planetární rachot: Rozhovor s Míšou Merglovou a Martinem Paytokem o slastech a strastech tandemového psaní z hlubin vesmíru
Abychom parafrázovali slova klasika – letos jsme to opravdu nečekali! Autorské (a partnerské) duo Michaela Merglová a Martin Paytok napsali společně knihu, military sci-fi Planetární rachot, což nás vedlo k tomu, že nám pěkně společně museli odpovědět na spoustu zvídavých otázek.

Planetární rachot: Není nic horšího než ticho (před bouří)
Rutinní mise, během které se nemá co podělat. Prostě jen vesmírný let, po kterém si má pár zelenáčů udělat čárku do kolonky „Moje první absolvovaná mise s Vesmírnými borci“. A ani volání o pomoc z malé výzkumné stanice na opuštěné planetě by tuhle pohodu nemělo narušit. Nemělo, ale…

Miroslav Žamboch – Speciál: Potitulková scéna IV: Ochutnávka třetí – Líheň
Třetí pozvánka do světa Miroslava Žambocha přichází z jiného soudku — syrovějšího, chladnějšího a o poznání reálnějšího. Líheň není příběh o hrdinech s magickými artefakty a kouzelnými schopnostmi, i když tu meče zůstanou tasené a ocel zpívá ve tmě — i mimo ni.
Je to kniha, kde místo zaklínadel zní výstřely, kde krev teče nejen v soubojích, ale i v laboratořích a výsleších a kde věda a víra spolu tančí na ostří nože. Žamboch tady přesvědčivě ukazuje, že dokáže vyprávět nejen o fantasy světech, ale i o temných zákoutích současnosti a o lidech, kteří v nich bojují o přežití — a někdy i o víc než jen o život.

Miroslav Žamboch – Speciál: Potitulková scéna III: Ochutnávka druhá – Koniáš: Muž na stezce
Další knihou, kterou bych rád představil ve tvorbě Miroslava Žambocha, je sbírka povídek o Koniášovi. Snad vás navnadí i doprovodné ilustrace Petra Vyorala, kterými jsem doprovodil své skromné komentáře k jednotlivým povídkám.

Miroslav Žamboch – Speciál: Potitulková scéna II: Ochutnávka první – Bakly: Bez slitování
V potitulkové scéně postupně ochutnáme to nej z děl Miroslava Žambocha. A začneme rovnou těžkou vahou – Baklym! Tak pojďte ochutnávat a vychutnávat.

Miroslav Žamboch – Speciál: Potitulková scéna I: Bakly – aneb jak jsem se snažil ho nezařadit (a neuspěl)
Původně to mělo vypadat nějak takhle…
„Dobrý den, dnešní díl je ochutnávka a úvod do knih Miroslava Žambocha. Zaměřím se na Muž na stezce a Líheň, protože jsem je právě dočetl a měl je pevně v paměti. Někdo by se mohl ptát, proč jsem nevybral Baklyho, když ho řadím mezi své nejoblíbenější Žambochovy hrdiny a knihy s ním jsou skvělé. Odpověď? Už jsem o něm mluvil v jiných článcích a nechtělo se mi znovu lovit detaily z paměti.“