Když je člověk advokát, občas vidí spoustu divných věcí. Jenže Martin Rieger je v tohle ohledu ještě o krok dál, protože vidí démony. No vážně, vcelku často kouká s jedním z nich na fotbal. A nakonec se peklu dokonce upíše. Když pro rohatce totiž splní nějakou tu službičku, byl by v tom čert, aby mu mocnosti pekelné nedokázaly vyléčit zhoubný nádor.

Víte, co je podstatou cestovatelství? Nacházet místa, která nenajdete v žádných turistických průvodcích, objevit si vlastní cestičky starověkými místy plnými památek a umět vidět historii i budoucnost jinou optikou. A víte, co je podstatou novinky Přemysla Krejčíka Mravenci & krevety? Odhalovat místa, která čtenářům vyrazí dech, fascinovat, vydat se do uliček, kam se mnozí spisovatelé ani neodváží a motat hlavu příběhům tak, aby ani ony samy netušily, kam budou směřovat…

Paříž byla krásné město. Jenže pak přišli Smnörgové, mimozemšťané podobní přerostlým kudlankám, část lidstva (nejen v Paříži) vyhladili, část zotročili… No, zotročili, spíš „zmazlíčkovali“, protože být poslušný pejsek přerostlé kudlanky není tak úplně to samé co otroctví, a rozhodně je to lepší než smrt. Ale jak z téhle šlamastyky ven?

Když tak nad tím přemýšlím, Žoldnéři fantasie jsou skoro nejdéle knižně vycházející literární soutěž české fantastiky. Ano, je tu Cena Karla Čapka (a s ní spojený sborník Mlok), která má, pravda, tradici ještě delší, ale když k Žoldnéřům připočteme předchozích deset ročníků Drakobijců, je to tradice, byť s krátkou přestávkou, trvající něco přes čtvrtstoletí. Ale tradice, netradice, nakonec záleží na tom, co se ve sborníku sejde, tak se na to pojďme podívat.