Muž, který se nebojí nikoho a ničeho. Sepisuje kontrakty na životy monster i samotných bohů, je připraven na vše a nepodceňuje přípravu, protože tady jde o život. Seznamte se – Samuel Drops, likvidátor.

Píše se 21. červen roku 2034 a svět jak ho známe skončil. Zhroutill totiž čas, lidé se propadli hluboko do minulosti a nezbývá než aby se opět učili žít bez technických vymožeností. A tak, kdesi v hlubokých druhohorách mezi hordami dinosaurů, se zbytky moderních lidí snaží přežít a zjistit co že se to vlastně stalo a jak z toho ven.

Prvotina Kristýny Sněgoňové Krev pro rusalku udělala z téhle mladé autorky kometu české fantastiky a doslova nakopla její spisovatelskou kariéru. Po pěti letech a mnoha nasbíraných zkušenostech se Sněgoňová už coby stálice fantastické scény vrací v Krvi pro divoženku přidat další kus do skládačky světa lidí a divoženek.

Hrdinové knih Jana Kotouče jsou ve vesmíru jako doma. Tentokrát však zůstaneme pěkně na Zemi a objeví se pouze jediná kosmická loď. Bohužel má ale za úkol vyhladit ty přebytečné uhlíkové organismy, které zamořily planetu a její budoucí obyvatelé o ně nestojí. Rutinní operace, nic, s čím by si pravý vesmírný byrokrat neporadil s minimálními náklady.

Renetar, čtvrtorozený bratr, měl skromný sen – stát se potulným rytířem. To ještě netušil, že na svých cestách získá spojence k nezaplacení. Jako svého nositele si ho totiž vybere upovídaný kouzelný meč, který má ke všemu komentář nebo uštěpačnou poznámku. Renetar tak má o zábavu postaráno, ale to ho od jeho poslání nemůže odradit.

Jsou věci, které si vždy najdou cestu na svět. Je jim jedno jak dlouho budou muset čekat. Je jim jedno kolik lidí zemře. Prostě se vrátí bez ohledu na cokoliv. A jedna taková číhá kdesi v hlubinách lesa na Šumavě a motá hlavy lidem, kteří o tom nemají nejmenší ponětí…

Ať si kdo chce co chce říká, František Kotleta je v dnešní době už pojmem, možná až kultovním autorem české akční fantastiky. Na každou jeho knihu se netrpělivě čeká, a právě očekávání mohou být největším nepřítelem. S radostí můžeme konstatovat, že Černá smečka je krokem zpátky dob, kdy Kotleta ještě nic nevymýšlel a psal čistou, nekompromisní a především těžce nekorektní akci. Lidi démoni a věci mezi nebem a zemí (třeba odlétající končetiny) – TO je Černá smečka.