Píše se 21. červen roku 2034 a svět jak ho známe skončil. Zhroutill totiž čas, lidé se propadli hluboko do minulosti a nezbývá než aby se opět učili žít bez technických vymožeností. A tak, kdesi v hlubokých druhohorách mezi hordami dinosaurů, se zbytky moderních lidí snaží přežít a zjistit co že se to vlastně stalo a jak z toho ven.
Prvotina Kristýny Sněgoňové Krev pro rusalku udělala z téhle mladé autorky kometu české fantastiky a doslova nakopla její spisovatelskou kariéru. Po pěti letech a mnoha nasbíraných zkušenostech se Sněgoňová už coby stálice fantastické scény vrací v Krvi pro divoženku přidat další kus do skládačky světa lidí a divoženek.
Hrdinové knih Jana Kotouče jsou ve vesmíru jako doma. Tentokrát však zůstaneme pěkně na Zemi a objeví se pouze jediná kosmická loď. Bohužel má ale za úkol vyhladit ty přebytečné uhlíkové organismy, které zamořily planetu a její budoucí obyvatelé o ně nestojí. Rutinní operace, nic, s čím by si pravý vesmírný byrokrat neporadil s minimálními náklady.
Karak byl v mnoha rodinách hrou, kterou hráli ruku v ruce dospělí s dětmi. Jenže děti odrostly a nabízí se otázka, co hrát dál. Karak s číslovkou dvě je jasnou odpovědí, protože bude vyhovovat právě oněm odrostlejším dětem, a rodiče bude bavit o mnoho více než jeho předchůdce!
Renetar, čtvrtorozený bratr, měl skromný sen – stát se potulným rytířem. To ještě netušil, že na svých cestách získá spojence k nezaplacení. Jako svého nositele si ho totiž vybere upovídaný kouzelný meč, který má ke všemu komentář nebo uštěpačnou poznámku. Renetar tak má o zábavu postaráno, ale to ho od jeho poslání nemůže odradit.
Jsou věci, které si vždy najdou cestu na svět. Je jim jedno jak dlouho budou muset čekat. Je jim jedno kolik lidí zemře. Prostě se vrátí bez ohledu na cokoliv. A jedna taková číhá kdesi v hlubinách lesa na Šumavě a motá hlavy lidem, kteří o tom nemají nejmenší ponětí…
V kinech už pár dnů řádí Krvavý Johann – film režiséra a scénáristy Jakuba Krumpocha. Honza Procházka se vypravil na premiéru a nedalo nám to, abychom nevyzpovídali hlavního tvůrce tohoto brakového díla. Pokud vás zajímá, jak se točí “na punk” a za Covidu hodně odvážná verze Fausta a kolik pozitivní energie zvládne jeden nadšený filmový tvůrce rozdat v jediném rozhovoru, čtěte!
Ať si kdo chce co chce říká, František Kotleta je v dnešní době už pojmem, možná až kultovním autorem české akční fantastiky. Na každou jeho knihu se netrpělivě čeká, a právě očekávání mohou být největším nepřítelem. S radostí můžeme konstatovat, že Černá smečka je krokem zpátky dob, kdy Kotleta ještě nic nevymýšlel a psal čistou, nekompromisní a především těžce nekorektní akci. Lidi démoni a věci mezi nebem a zemí (třeba odlétající končetiny) – TO je Černá smečka.
Harley Quinn už prošla ve svém životě mnoha peripetiemi. S většinou z nich se dokázala vyrovnat s grácií: trocha násilí nikdy nezaškodí a neortodoxní řešení zahrnující kupu šílených nápadů jsou u téhle hrdinky na denním pořádku. Jenže jsou boje, které vyhrát nelze, a to, že vám do nich někdo pořád kafrá, si žádá velmi zvláštní zacházení!
Již podruhé se vracíme na Antarktidu, kam se vydala expedice Miskatonické univerzity na výzkumnou výpravu. Ale to, co v zemi věčného sněhu a ledu naleznou, nemohli očekávat ani v nejhorších nočních můrách. A Gó Tanabe, který celý kultovní Lovecraftův příběh V horách šílenství adaptoval do podoby mangy, ukázal, že i zdánlivě nepopsatelná hrůza převedená do podoby „obrázků s bublinami“, může to být stejně děsivá záležitost jako literární provedení