„A my mu říkali – hlavně žádnej průšvih, Hofírek, na nic nešahat, jak tu minulost jednou změníš, už to nejde vrátit a bude to celý roz.. ehm, rozhozený. A von né, no a průšvih je na světě. A teď tady hopsá časem jak vožralej klokan, a čumí, co ty jeho nenechavý ruce způsobily.“
