Pavel Fritz je bezesporu zajímavou osobností. Civilním povoláním virolog, přesto muž s bohatou fantazií neinklinující pouze k psaní v rámci jediného žánru. A po dočtení jeho novinkové sbírky povídek Studené světlo hvězd bylo jasné, že ho musíme vyzpovídat, protože nutně potřebujeme vědět spoustu věcí: kde bere inspiraci, co chystá na čtenáře v budoucnosti a jak vlastně jde jeho “vážné” povolání dohromady s fantastickými světy… A tak jsme ze zeptali.
Máte rádi hutnou a k tomu českou sci-fi? Pak nasměrujte své zraky ke hvězdám a pokochejte se jejich studeným světlem. Pavel Fritz přináší v knize Studené světlo hvězd čtenářům deset žánrových kousků, které mají své kouzlo a dokážou mnohdy i pořádně překvapit.
Možná znáte ten příběh o chlapci s kulatými brýlemi, který chodil do kouzelnické školy. Možná si vybavíte i jméno jejího ředitele. Jenže rozhodně netušíte, s čím tenhle bodrý chlapík musí dnes a denně bojovat. To máte: zvonění, neposlušní žáci, potřeštěný učitelský sbor – a především tuny papírů. A to zdaleka není všechno!
Lidi se prostě nepoučí. Odpady, znečištění… Země trpí, a nakonec nezbyde nic jiného, než utéct před důsledky vlastních činů na Mars. Jenže tenhle výlet pro hrstku vyvolených se trochu zvrtne, a z paluby obrovské kosmické lodi není kam utéct. Nezbývá než si zopakovat: lidé se prostě nepoučí. Nikdy!
Po dočtení Pekelného pastýře se nám v hlavě vyrojila spousta otázek. A tak jsme je sepsali a poslali autorovi knihy, Oskaru Fuchsovi. Takže pokud jste na tom podobně jako jsme byli my, čtěte! Oskar sice odpovídal stručně, ale úderně.
Hvězda Oskara Fuchse na scéně české akční fantastiky stoupá a z komety se mění ve stálici. Pekelný pastýř je Fuchsovou pátou knihou a po vážněji laděném Leichenbergovi se vrací zase o pomyslný krok zpět, k zábavné akční rubačce. Protože z pekla nám nikdo firmu dělat nebude; a ani ty ovce to nežerou, natožpak jejich pastýř. Připravte se, vrchnímu arciďáblovi bude pořádně horko!
Vyhráli jste parádní knihy Cyberpunk nebo grafický román 1984 v soutěžích s Knihami Dobrovský?
Apokalypsa může mít různé podoby. To máte… Ne, nebudeme nosit dříví do lesa, každý milovník fantastiky jich zvládne vyjmenovat minimálně pět, a mnohdy se zlomyslným úsměvem na tváři. Ale že lidi zblbnou a stane se z nich tupé stádo – slovy klasika: „Letos sem to opravdu nečekal!“.
Hrůza má různé podoby. Mort Castle nepotřebuje příšery, důmyslné mučení nebo tuny šokující brutality. Stačí mu obyčejní lidé, se kterými se můžete potkávat každý den a naprosto kdekoliv. Cizinci možná změní váš pohled na svět, protože o podobných věcech, které se v knize odehrají, zkrátka z principu odmítáte přemýšlet, což ale neznamená, že se nedějí. A díky naprosto všednímu tématu nejspíš dostanete strach.
Při čtení Chmurného Válečníka nás několikrát napadlo, jaké to asi muselo být tuhle knihu překládat. A protože je naše redakce zvídavá, rozhodli jsme se poprosit o rozhovor samotného překladatele – Romana Tilcera. On byl totiž Chmurný Válečník tak trochu i “jeho” projekt, ale o tom už si přečtěte raději sami!