Co se vlastně chce po posledním dílu trilogie? Nemusí být už nutně větší, protože to splnila dvojka. Nemusí budovat charaktery, protože to udělaly oba předchozí díly. Nemusí ani rozvádět nové myšlenky a principy – stačí, když smysluplně sklene části předchozí… Tak na všechny tyhle blbosti zapomeňte. Vezměte svoje očekávání, vynásobte ho deseti, na okraj rovnice si připište Shanea Blacka neboli mistra hlášky a taky chlapa, jemuž vděčíme za definování žánru akčních buddy filmů, a posypte to celé kokainem. Jediný Stark, kterého nezajímá zima, je zpátky.

Aneb jak to dopadne, když se sólista Tom Cruise střetne s Falloutem, designový megaloman dostane od studia, co natočí všechno, velký rozpočet a namátkou si z papírové škatule popsané černým fixem Prvky sci-fi vytáhne sedm kartiček, z jejichž koláže uplácá pískový hrad a na jeho nejvyšší věžičku hrdě zapíchne vlaječku Příběh.

V novém tisíciletí zažívá fantastika skutečný boom a divák je každoročně doslova zahlcen několika desítkami filmů s různou žánrovou tématikou, které na něj chrlí velký bratr Hollywood. Pomalu se však tato móda probojovává i k tvůrcům ve střední Evropě. Nyní má český divák možnost seznámit se se snímkem Mizející vlny litevské režisérky Kristiny Buozyte, který se chlubí hned několika oceněními včetně ceny Méliès d´Or za nejlepší evropský fantastický film roku 2012.

Klasická britská pohádka se dočkala nového filmového zpracování z rukou Bryana Singera v rozmáchlém hollywoodském stylu. Ani takové jméno s obrovským rozpočtem k dispozici však vždycky nezaručuje výjimečný filmový zážitek.