Cambridge v druhé polovině osmnáctého století, uzavřená kolejní společnost ovládaná přísnými vnitřními pravidly, tajné kluby s prapodivnými zasvěcovacími rituály, nevázané pijatyky, neposkvrněné panny, mrtvé dívky a jejich duchové. To všechno slibuje Andrew Taylor ve svém románu Anatomie duchů. Slibuje a také plní – jen je tak, jak někteří možná čekali.

Dílo Clive Barkera vydává hned několik nakladatelství. Jeho sběratelé tak vlastní neúhlednou řádku knih, přesto jim to zas tak moc nevadí, Barkera totiž není nikdy dost. Posledním kouskem do sbírky je znovu vydaná, která v prvním vydání vyšla jako Cabal – Noční rasa. Je příjemné, že se o titul postaralo precizní nakladatelství Laser-books, které do titulu jako bonus přidalo doslov Douglase E. Wintera.

Proč stojí lidi frontu do socialistického pekla? Nemají tam vidle, ani olej, ani kotle… Starší čtenáři zažili, mladší znají socialismus jen z vyprávění. Přesto si představte, jak by v takovém prostředí mohl žít upír. Nebo raději ne, ukázkově to už totiž předvedl někdo za nás, Andrzej Pilipiuk.

Když nad vámi vaši spoluznavači vyzpívají anatém, jste mrtvý frát nebo súra, aspoň pro svůj matém a celý koncent. Rozsudek se uděluje v případě, že jste nadmíru neschopní dodržovat pravidla všeobecné kázně anebo případně přijdete na něco, na co ti za hradbami nechtějí, abyste přišli.

Závěrečné díly n-logií (za n si dosaďte libovolné číslo) jsou vždy pro fanoušky těchto ság událostí. Zvládl autor uspokojivě zakončit všechny linie, náležitě uzavřít životní osudy hlavních postav? Tentokrát završíme diesel/bio-punkovou dobrodružnou trilogii pro mladší čtenáře (správné označení kategorie by však bylo 9-99) o chodících strojích, létajících velrybách a jedné alternativní historii k naší první světové válce.

Ve světě, kde křesťanská víra byla od počátku spojena s jedním mocným kouzlem a lidská srdce si rozdělili Vykupitel a Sestra, se možná schyluje k počátku nové éry. Marcus, hledaný levoboček samotného panovníka Říše, již brzy bude disponovat schopností nechat zmizet cokoliv, co se mu zamane, a zároveň se dostat k zapomenutým pokladům lidstva. Jestli se jedná o nového Vykupitele, to bude záležet na víře každého člověka. Zatím ani jeho nejbližší přítel, zloděj Ilmar, neví, co si má vlastně myslet.

Karou je studentka umělecké školy v Praze. Ráda kreslí, zejména zvláštní, magické tvory. Všichni její spolužáci to berou tak, že má zkrátka bujnou fantazii a ráda si vymýšlí. Ale pouze Karou ví, že opravdu existují… a že jsou vlastně její rodina.

„Dobrá zpráva pro všechny fanoušky kvalitní fantastiky je tu – všem dobře známý publicista Martin Fajkus se po šesti letech vrací opět v roli editora“ – takto oprávněně se opěvuje další sbírka sestavená Martinem Fajkusem, který je jedním z nejznámějších aktivistů na poli fantastiky v české kotlině. Pokud zrovna nerozšiřuje svůj rod, doslova hltá vše, co jen trochu zavání fantastikou, zná snad každého autora, který umí své řemeslo, a ty, které nezná, jsou jen mizerní pisálkové, o kterých je zbytečné se bavit.

Různorodost textů nové XB-1 je vysoká. Společné téma se hledá poměrně těžko, ale zřejmě by se dalo říci, že většina z nich vypráví o překročení nějaké nebezpečné hranice. Stejně jako v předchozím čísle zde nacházíme čtyři zahraniční povídky. Jeden z domácích příspěvků je natolik dlouhý, že se do červencového vydání dostaly pouze dvě české povídky.

Věta, že steampunku u nás vychází tak málo, že každý titul, který do této škatulky lze s trochou dobré vůle zařadit, přitahuje okamžitě pozornost čtenářstva, by byla banálním klišé, kdyby… Kdyby to nebyla pravda. V případě Cherie Priestové nadto konstatování o očekávání platí dvojnásob, neboť už svým předchozím titulem Zemětřas si autorka vysloužila velice pozitivní, až nadšené ohlasy kritiky i čtenářů.