Nakladatelství Leonardo po delším očekávání dodalo na trh druhou knihu z cyklu Prolnutí – román Jeden z devíti. Od příběhu Tovaryše uběhlo něco přes dva roky…

Po ročním odstupu tu máme další pokračování ságy Sektor Hirano v podání Jana Kotouče, odstartované kdysi novelou Příliš blízké setkání a následně románem Pokračování diplomacie. Loni vyšla Tristanská občanská válka, navozující výchozí situaci pro Volání do zbraně.

Říká se, že každá pověst v sobě má zrnko pravdy. I ta o dvou indických princích, jejichž bratrství rozdělila láska ke krásné dívce a nyní se v tělech tygrů toulají indickou džunglí, je zčásti pravdivá. Opravdu existují a jejich prokletí trvá už více jak tři sta let. A trvalo by dál, kdyby se neobjevila bohyní vyvolená dívka, která jediná má moc kletbu zlomit a navrátit tak bratrům jejich ztracené životy. Tou dívkou je osmnáctiletá Kelsey, hlavní hrdinka knihy Tygrovo prokletí.

Ano, nemýlíte se! Slavná česká scénáristka, přezdívaná Dietl v sukních, se pustila do psaní vlastní knihy a tentokrát sáhla po rekvizitách žánru městské fantasy. Přemýšlíte, co tak může propagovat slogan „Rychle a bezbolestně“? Defloraci na zavolání? Trhání zubů? Vytahování klíšťat? Nevíte? Tak to si budete muset dočíst tuhle recenzi.

Představte si následující: je vám třináct a právě jste se ocitli v pekle. To jednomu docela může zkazit den, některým dost možná i věčnost. A těm ostatním, kteří se dostali ke čtení nového románu Chucka Palahniuka Prokletí, naopak dost zvednout náladu.

Pokud si vezmete v knihkupectví do ruky knihu Chutná těla, je možné, že vás předem znechutí nadšený výkřik od Stephenie Meyerové hned na obálce a vy knihu odložíte s pohrdavým odfrknutím, zarputile se domnívajíc, že je to xtá variace na Stmívání. Prostě nějaká plytká postapo harlekýnka, stejně bizarní kombinace jako špagety s Nutellou. Ale zase na druhou stranu to napsal chlap, tak že by nějaká naděje přeci jen svitla…?

Chvalořečení na téma „Argo nás rozmazlence nakrásně zásobuje dalšími a dalšími díly Philipa K. Dicka“ tady už bylo, proto dneska perex vynecháme, moji drazí. A pokud by vám přeci jen chyběl, přečtěte si ten ke knize Oko na nebi, jen v poslední větě pozměňte titul knihy – tentokrát totiž besedujeme na téma Předposlední pravda.

Cambridge v druhé polovině osmnáctého století, uzavřená kolejní společnost ovládaná přísnými vnitřními pravidly, tajné kluby s prapodivnými zasvěcovacími rituály, nevázané pijatyky, neposkvrněné panny, mrtvé dívky a jejich duchové. To všechno slibuje Andrew Taylor ve svém románu Anatomie duchů. Slibuje a také plní – jen je tak, jak někteří možná čekali.

Dílo Clive Barkera vydává hned několik nakladatelství. Jeho sběratelé tak vlastní neúhlednou řádku knih, přesto jim to zas tak moc nevadí, Barkera totiž není nikdy dost. Posledním kouskem do sbírky je znovu vydaná, která v prvním vydání vyšla jako Cabal – Noční rasa. Je příjemné, že se o titul postaralo precizní nakladatelství Laser-books, které do titulu jako bonus přidalo doslov Douglase E. Wintera.

Proč stojí lidi frontu do socialistického pekla? Nemají tam vidle, ani olej, ani kotle… Starší čtenáři zažili, mladší znají socialismus jen z vyprávění. Přesto si představte, jak by v takovém prostředí mohl žít upír. Nebo raději ne, ukázkově to už totiž předvedl někdo za nás, Andrzej Pilipiuk.