O Powersovi nebylo dlouho slyšet, až najednou došlo k tomu, že se jeden z jeho románů stal předlohou pro čtvrté Piráty z Karibiku. Tu se objevila na trhu předloha v luxusní podobě a nakladatelé se odhodlali k vydání dalších dvou titulů. O Třech dnech do nikdy jsme se bavili před časem, dnes máme na programu předvánoční novinku od Laser-books Silou svého zraku.

Předmluva hovoří o obsahu knihy jako o tom nejlepším, co vybrali členové organizace Američtí spisovatelé science fiction (SWFA) z děl, která vznikla před začátkem každoročního udělováním cen Nebula (1966). Benu Bovovi se pak dostalo té cti, aby uspořádal z těchto příběhů cyklus sborníků. O jednom z nich zde bude řeč.

Georgina Kincaidová toho už za svůj život viděla a zažila opravdu hodně. To víte, je sukubou, démonickým stvořením, které se živí sexuální energií mužů. A je jím už nějaký ten pátek. Její práce ale není tak jednoduchá, jak si všichni myslí. Nemluvě o tom, že jí do toho neustále někdo kecá. Když už ne její démonický šéf, tak alespoň anděl musí mít vždy nějakou poznámku.

Také v roce 2012 se můžeme těšit z přítomnosti časopisu XB-1, který nám pravidelně přináší povídky zahraničních i domácích autorů. Hned lednové číslo představuje pořádný a značně nevyvážený nášup.

Máme to na doživotí. Život se všemi jeho peripetiemi plynoucími z nejrůznějších rolí. Svět i možnosti, které nabízí. Jen málokomu se podaří projít skříní do pohádkové země, případně vypadnout na Mars. Nebo se propadnout někam… jinam. Podobné záležitosti jsou vyhrazeny pouze literárním postavám. Když mají štěstí na správné autory, pochopitelně.
Ale to jistému výsadkáři nechybí.

Rozervaní hrdinové, gigantičtí pavouci, láska, nenávist, napětí, velkolepé emoce, strhující souboje na život a na smrt a obrovská životní dilemata. Bratři Leandrosové ve své životní roli! Blackout! Jo, a taky tisíc slonů.

Trpět se dá různými způsoby. Fyzicky či psychicky, zoufat si nad krutou změnou, nebo naopak naříkat nad tím, že žádná nepřichází. A právě to nás čeká v povídkové sbírce Jaroslava Mosteckého. Nikdo tu nic nebude mít zadarmo, každý se bude muset stát strůjcem svého štěstí. A přesto – ne vždy mu to k něčemu bude, protože osud či náhodu prostě neovládnete.

Když se spojí několik amerických autorek, aby dohromady vytvořily jedno dílo, nemusí to dopadnout vždy dobře. I dvojice občas mívají problém se společnou tvorbou. Když ale každá dostane svůj osobní prostor, aby tvořila podle své libosti, to je potom něco úplně jiného.

Najprestížnejšia súťaž poviedok v oblasti slovenskej fantastiky za rok 2011 má svojich víťazov. Slávnostné vyhlásenie Ceny Fantázie sa uskutočnilo v mesiaci november a mne sa konečne podarilo dostať sa k zborníku, prečítať si ho a napísať o tom pár slov.

Když Kulhánek píše o upírech, je to většinou sranda, která si najde místo ve vaší knihovně, možná se dokonce přesune na nějakou pozici intimnější potřeby (nemusím ji v závorce banálně jmenovat, že ne?). Když Neomillnerová píše o upírech, je to porno, které si přečtete jednou, v duchu se pochechtáváte, pak to odložíte a patrně už po tom nikdy nesáhnete. Když Sapkowski psal o upírovi, vykreslil ho jako učence se zvednutým prstem, intelektuála vhozeného do středověku, s podtextem, který lehce brnká o sexualitu, jehož člověk kvůli kontrastu k jeho kumpánům musel milovat. Když o nich psal Stoker, byla to gotická nuda, protože sto let zpátky čtenář skousnul hodně. No a v roce 92 o nich něco napsal Simmons…