Dobrodruh 3: Třetí triarcha, další díl volného cyklu Leonarda Medka, se stylem vyprávění vrací na začátek – tedy k první části. Celý příběh je čtenáři předkládán formou chronologicky navazujících povídek a potkáme se v nich s celou řadou starých známých.

Zatímco v Moiřině světě uběhly dva roky, ve světě našem tomu bylo dvakrát tolik, než jsme se dočkali v pořadí druhé z Písní čarodějky. První část trilogie se uzavřela okamžikem triumfu Moire a jejích přátel nad Vidarovým kultem, jenž se ale stal v konečném důsledku spíše příslovečným Pyrhovým vítězstvím. To, že ani život za hranicemi Ostwegenu nebude prost napětí a zvratů, pak naznačuje samotný titul Hon na lišku. Jaké úkoly a protivenství tedy rusovlasou čarodějku čekají?

S paranormálními romancemi se v poslední době roztrhl pytel. A tak se na nás sypou další a další série plné zamilovaných upírů, nešťastných andělů a podobných bytostí. Další takovou ságou jsou i Upíři z Morganville, ale pozor, tady na mírumilovné upírky nenarazíte a Morganville rozhodně není přívětivé místo. Věřte mi, nechtěli byste tady s rodinou bydlet …

Není od věci si občas přečíst nějakou tu starší fantastiku. Jen je potřeba dobře vybírat. Sbírka povídek Vítězové je souborem prací Poula Andersona a najdete v ní povídky oceněné cenami Nebula, Hugo nebo Locus (popřípadě jejich kombinací), což samo o sobě hovoří o jejich kvalitě. Přesto se pojďme podívat, jestli onu kvalitu nezavál neúprosný čas nebo zda náhodou nezapomněli porotci na čtenářskou vstřícnost.

Věříte na vidláky, kteří bez vlastní zásluhy přijdou k superschopnostem a oddané lásce krásné ženy? Máte rádi příběhy o boji za zachování vlastní identity? Potrpíte si na nečekané, dramatické zvraty? Pak zapomeňte na Dědičné právo. Richard Knaak vypráví především o intrikách mezi nebem a zemí… a o dávné minulosti světa Diabla.

„This is the end, my only friend the end,“ zpívá dveřník Jim Morrison v písni, která mi zněla v hlavě při čtení přibližně celé poslední třetiny této knihy. Tohle je konec, můj jediný příteli. Konec jedné epické trilogie, jejíž jméno zůstane vytesáno v hliněných tabulkách naší literární fantastiky.

Každý máme nějakou literární slabost, nějaké téma, kterému nemůžeme odolat. Tou mojí jsou (vedle upírů, zombií a děl Jiřího Pavlovského) příběhy z amerických středních škol. Ani nemusí být fantasy, ale pokud jsou, tím líp. Psycholog by v tom jednoznačně identifikoval patologickou fascinaci něčím, z čeho mám ve skutečnosti hrůzu.

I tento rok dorazila na trh dvoudílná „jafffovina“. Martin Moudrý alias Jafff opět rozšířil počet vydaných titulů o dvoudílný román Grafomág. Chtělo by se říci akční román, ale to stoprocentně platí jen o jeho první části, nazvané Kamarád do deště. Druhá část, Nemoáry, obsahuje akce výrazně méně.

Petr Schink patří k mladé generaci autorů. Snaží se prosadit psaním čtivého kvalitního braku a být tak konkurencí nejprodávanějším českým žánrovým spisovatelům. Nutno dodat, že se mu to celkem daří. Už v první knize, povídkové sbírce Špinavá práce, jsme se seznámili s Charlie Parkerem, který se v románu Vylévání krve vrací. Ten se však odehrává před povídkami uveřejněnými ve sbírce.

Pele, paní ohně, sídlící ve věčné výhni plamenného jezera vulkánu Kilaulea, je bohyní ochránkyní Sandwichových ostrovů, kde si lidé pod stinnými kokosovými palmami dávno zvykli respektovat její rozmary a nesmírnou ničivou sílu. Dvě neobyčejné ženy přijíždějí do jejího hájemství, aby strávily luxusní dovolenou v přepychovém golfovém resortu, který nese její jméno. Co nevědí, je, že jeho majitel Donald Trumbo je schopen kvůli prodeji tohoto malého kousku ráje udělat cokoliv. Včetně utajování záhadného mizení jeho návštěvníků. A jak do toho pasuje Mark Twain?