Málokterá kniha u nás se dočká čtvrtého vydání. Arthur C. Clarke měl to štěstí, že ho cenzura politického zřízení před revolucí přijala za svého, a tak může Měsíční prach číst a koupit už několikátá generace českých fanoušků fantastiky. Laser-books knihu po právu zařadil do edice Mistrovská díla SF a obdařil ji působivou obálkou. Jako vždy ale platí, že se nejvíc počítá to, co je uvnitř knihy.
Kdo by neznal Janu Rečkovou? Autorku, která už vydala přes dvacet románů a přes stovku povídek v žánrech sci-fi, fantasy i hororu. Nenajdete periodikum či zásadnější antologii, kde by se neobjevilo její jméno. Nosí titul Lady fantasy, je držitelkou několika Mloků a Ikarů i nominací na cenu Akademie SFFH.V době, kdy vstoupila do světa literární fantastiky, se v něm tolik ženskými autorkami nehemžilo jako dnes, a působila tak trochu jako zjevení, nad kterým mnozí žasli. A přitom ona sama se vyznačuje až přehnanou skromností a sebekritikou.
Lila vidí v den svatého Marka ducha mladého chlapce, což znamená, že dotyčný do roka zemře. Dokáže ho Lila zachránit? První díl plánované tetralogie od známé autorky Maggie Stiefvater nás zavede do světa věštění, duchů a magie.
Hned v úvodních řádcích recenze je třeba případné čtenáře varovat. I přes lákavou ilustraci Jana Patrika Krásného na obálce a poměrně „věkově univerzální“ anotaci je Ohnivý drak určen jen a výhradně mladším čtenářům, případně jejich rodičům v roli předčítajícího. V tiráži knihy je uvedeno, že je vhodná pro čtenáře od devíti let, a tomu samozřejmě odpovídá i její obsah.
Spousta ploch a plošek briliantu zaručuje unikátní lesk, a tím i lákavost. Glukhovského trilogie Metro zrovna tak; autor se podíval na jednu modelovou situaci třemi různými pohledy a dokázal tak situaci a téma takřka dokonale vytěžit. Třetí, pravděpodobně poslední pohled, Metro 2035, zachovává zdání kontinuity příběhu v sérii naznačené číslovkami v názvech jednotlivých částí, ale autorova kamera zabírá postkatastrofické moskevské metro a jeho obyvatele z jiného a nového úhlu.
Vždy, když se někdo rozčiluje, jak mohou Němci v dobrém vzpomínat na Třetí říši, dotyčnému položím otázku: A tobě by se nelíbilo, kdyby tvůj národ byl světovou velmocí? Jistě, jsou tady aspekty, pro které je vzpomínání v dobrém na hitlerovské Německo prakticky morálně nepřípustným zvěrstvem, ale… Jen si to představte. České země určují politické dění v Evropě, blízké Asii a i některých evropských zemích. Ekonomika roste. Životní úroveň také. No, není to představa k zahození. A taková je vize Jana Kotouče v novém románu Nad českými zeměmi slunce nezapadá.
Gorgona vydává sbírku steampunkových povídek z jihovýchodní Asie. Poprvé se tak českému čtenáři představí tucet autorů a tucet neobyčejných dobrodružství z Filipín, Vietnamu, Thajska, Indonésie a Singapuru.
Poušť. Kam až oko dohlédne, tam se táhne nekonečná poušť. Tak to v blízké budoucnosti vypadá v okolí všech měst (nejen) na jihozápadě Spojených států. Přístup k vodě je pro ně vším a stačí jediná bomba, jediný starý zastrčený dokument o vlastnictví, aby se ze dne na den rozhodlo, které z měst přežije a které pohltí sucho. V takovém světě není místo pro férovou hru. Vyhrát mohou jen ti nejsilnější.
„Golema a džin v New Yorku“, takhle popisně se ta kniha jmenuje. Nepříliš objevný název, ale koneckonců, autorka to tak chtěla a žádný čtenář aspoň nemůže říci, že ho nikdo nevaroval… Před dvěma roky měla nominaci na několik (no, na tři) žánrových cen, včetně vysoce prestižní Nebuly. Nedivím se tomu. Získala jen jednu, Mythopoeic Fantasy Award for Adult Literature; Nebulu nikoliv. Ani tomu se nedivím. A ne, neodporuji sám sobě.
Osamělá vesnička uprostřed hor, nepříliš vítaná skupina cizinců, které zradily počasí i magie, a příliš tiché lesy obklopené aurou smrti. Scénář jako z plíživého hororu, nebo fantasy příchuť příběhu o rodičích a dětech?