Čekání na druhou knihu je u každého autora vždy na pováženou. Čtenář nevidí pod slupku nakladatelského řemesla ani nepronikne do hlavy tvůrce. Nemůže vědět, zda se první kniha nestala prodejním propadákem, a už vůbec netuší, zda u spisovatele po první knize neodezněla motivace, či jestli se nedostal do tvůrčího bloku. Na druhý román Pavla Fritze s titulem Přístav u řeky Styx se čekalo tři roky, takže můžeme s určitostí říci, že se žádná z výše popsaných možností nenastala. Podívejme se tedy, zda Fritz dokázal překročit svůj stín a napsal druhý román lépe než ten první.

Viktoriánské mysteriózní detektivce se v současnosti daří poměrně dobře, což je naprosto pochopitelné. Kulisy chladné Anglie z konce devatenáctého století jsou jako stvořené pro hon na běsnící vraždící monstra, inspirovaná kupříkladu nechvalně proslulým Jackem Rozparovačem. Nejinak je tomu i ve Vražedných strunách, knize, která se v anotaci zaklíná samotným Sherlockem Holmesem.

Toto jsou cesty vesmírné lodi Spratek, která se vydává tam, kam se člověk dosud nevydal. Pravda, může za to šílený kapitán a umělá inteligence, která mu unesla loď, ale kdo by se staral o takové prkotiny.

Motiv strašidelného domu je nesčetněkrát uchopené, převrácené, otáčené, rozmazávané a především zpracované téma. Dům Shirley Jackson, konkrétně Dům na kopci, stojí příhodně úplně na nejvyšším kopci nad všemi ostatními domy, které kdy byly spisovatelskou hlavou vytvořeny. Jackson napsala svoji novelu před více než 55 lety, přesto její román i pro dnešní čtenáře působí nadmíru svěže. Disponovala totiž jazykem, který ani po tolika desetiletích nenese známky zastaralosti.

Rudá královna od Victorie Aveyardové se stala velice očekávanou novinkou v rámci knih pro mladé. A rozhodně se vyplatilo si na ni počkat.