Písně temných věků. Jen tři slova, přesto bohatě stačí k tomu, aby rozezněla struny fantazie, jež ihned začne snovat představu temných, neprostupných hvozdů, obývaných divou zvěří i lecčím ještě horším, představu světa, kde je každodenní život neustálým bojem, jak se sebou samým, tak s ostatními lidmi i s přírodou a dalšími záhadnými silami.
Již popáté se mohou tuzemští čtenáři vydat pod standardou Assassin’s Creed mezi neohrožené a čestné hrdiny, kteří byli vycvičeni těmi nejlepšími mistry v zabíjení, aby do světa zachváceného válkami a chaosem vnesli alespoň trochu spravedlnosti. Tentokrát se vydáme do osmnáctého století a naši výpravu započneme v Londýně. Právě odtud se Haytham Kenway vydává na svou osudovou cestu…
Strach je emoce, kterou vyhledává každý z nás. Zároveň ovšem máme každý jinde práh, kdy se strach projeví jen jako příjemné mrazení a kdy se nám zastavuje dech a srdce buší o závod. A někdy je možné se bát natolik, že to člověka zabije… Joe Hill nám v povídkové knize Bobby Connroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy odpovídá na naše volání po strachu měrou více než vrchovatou a zkoumá, jaké jsou jeho, i naše hranice…
Lucus, Hugo, Nebula. Locus, Hugo, Nebula. A tak pořád dokola. Informace o získaných literárních cenách jako by tvořila stálý podnázev všech jedenácti povídek, zařazených do této nevšední sbírky. Takže milí fajnšmekři, nenechte si tuhle parádní přehlídku ujít!
V únoru minulého roku jsme měli možnost seznámit se s pozoruhodnou románovou prvotinou amerického spisovatele Dana Wellse (1977) Nejsem sériový vrah. Ano, říkám pozoruhodnou, přestože většina normálních lidí knihu hodí přes palubu už jen podle názvu a anotace.
Nic nenadchne tak jako čistokrevná akční fantasy. Jistě, postrádá filozofický přesah a všechny ty hrozně důležité věci, bez kterých se intelektuálové neobejdou, ale jedno se jí upřít nedá. Dokáže vzbudit hluboko ukryté emoce, které pod nánosem civilizačního vývoje zakrněly. Zadupat nepřítele do prachu spálené země možná není úplně nejlepší způsob komunikace, ale zaručeně funguje, když chcete někomu říct, že si má sbalit svých pět švestek a táhnout tam, kam slunce nesvítí. Ano, je to barbarské, primitivní a divošské. Ale kruci, jak euforické!
Na knižní zpracování počítačových her si čtenáři již začínají zvykat. Diablo, Warcraft, StarCraft, Halo, Mass Effect. To je pouze malý výčet známých herních značek, které nakoukly do světa literatury. Není tedy divu, že došlo konečně také na jednu z nejznámějších RPG sérií, The Elder Scrolls. První díl z dvojsvazkového románu určitě stojí za pozornost a to nejen pro počítačové hráče, autorem je totiž v zahraničí známý a zkušený spisovatel sci-fi i fantasy Greg Keyes.
S ročním odstupem je tu další „okénko“ do oggerdovského světa. Tedy, přesněji, těsně (cca o 70 let) předoggerdovského. Vladimír Šlechta zrecykloval a poněkud doplnil soubor notně letitých povídek o Emmě Richter a předkládá je v uceleném souboru čtenářské veřejnosti.
Sarah Watersová vydala u svého dvorního nakladatelství Argo další literární bombu bořící sexuální klišé. A tak po Zlodějce, Špičkou jazyka, Malém vetřelci a Noční hlídce přišla na řadu i Náklonnost, autorčin původně druhý román, ze všech jejích děl zřejmě nejtemnější a také pořádně duchařský.
Neil Gaiman dnes patří mezi autory, jejichž každá další kniha k sobě poutá nemalá očekávání. Nejinak tomu bylo i v případě novely Oceán na konci uličky, která je jak gaimanovská, a zároveň tak jiná, než ostatní autorova díla…