Po roce je zde další díl sci-fi série Ztracená flotila. Válka mezi Aliancí a Syndiky se v Campbellově podání zužuje na duel Geary versus Syndikové, přičemž Aliance zůstává někde tam venku. Alianční flotila je po několika vítězstvích a pokusech o odtržení části flotily pod vedením „tradicionalistických“ důstojníků pokračuje ve dlouhé cestě domů. Syndikové se učí a je stále těžší vymýšlet nečekané taktické tahy.
Krátce po zdánlivé porážce temného archona Ulrezaje na protosském domovském světě Aiuru se Jake a Rosemary při útěku opravenou warpovou branou rozdělují. Rosemary
spolu s ostatními uprchlíky dorazí na Shakuras, zatímco Jake je odkloněn jinam. Ale Jakeovi už nezbývá mnoho času, jejich nepřátelé se přeskupují a Zamařina esence musí
být z Jakeovy mysli odstraněna dřív, než bude příliš pozdě.
Ne nadarmo varují rodiče děti, aby si od cizích lidí nic nebrali. Sladkosti, hračky, prostě NIC. A stejná, ne-li větší, obezřetnost je na místě, pokud místo “laskavého strýčka” před školou potkáte ve sklepě skřítka slibujícího splnění všech vašich přání, přičemž na oplátku chce jenom kapku krve.
Uctívači pokleslých žánrů, spočtěte si, kolik ročně vychází knih, jež byste si doma mohli zařadit do žánrové škatulky s tučně nadepsaným nápisem “Steampunk“. Sečtěte raději všechny za posledních pět let. Vystačí vám jedna ruka? Oddechněte, moji bratři, a s alespoň drobnou úlevou vztyčte další prst, zpod země se totiž valí Zemětřas americké spisovatelky Cherie Priestové.
Cena Karla Čapka je (mimoto, že je faktickým dědečkem všech našich tuzemských literárních fantastických soutěží) výjimečná také tím, že jejím produktem není jeden sborník, ale většinou hned dva. Jeden prací vítězných a druhý prací zajímavých, které ale na výhru nedosáhly. Mlok to není, ale k několika pěkným kouskům si přičichneme i zde.
Mina stále netuší, kým doopravdy je. Snad bohyní světla, kterou svedla Takhisis na temnou stranu? Z vln se vynoří v podobě šestileté holčičky a jejími společníky jsou pouze mnich Rhys, jeho fenka Atta a šotek Rulík. Právě oni jsou jedinou její možnou
cestou ke spáse – hrází před vlivem pokušitelů, mořské bohyně Zeboim a boha oživlých mrtvých Chemoše, kteří touží definitivně narušit rovnováhu mezi silami Světla a Temnoty a Minu obrátit na svou stranu.
Conan, tohle jméno je ve světě fantastiky pojem. Stejně tak jméno jeho tvůrce Roberta E. Howarda. Toho využívají spisovatelé, kteří se snaží na mistrovo dílo navázat. A jak už to tak bývá, někdy se jim to daří hůře a někdy lépe. Do jaké z těchto kategorií patří dílo z pera Andrewa J. Offutta?
Jiří Kulhánek si přečetl Božskou komedii od Dante Alighieriho a pak napsal svou vlastní verzi. Oproti renesančnímu básníkovi příběh značně vyšperkoval a podrobně rozvedl důsledky, které jedna taková nevinná výprava může mít.
Program SPARŤAN II byl zveřejněn. Příběhy o supervojácích, kteří odrážejí útoky tisíců válečníků Smečky, se staly legendami. Ale kolik Sparťanů ještě zbývá?
19. století. Dobrodružství číhalo za každým rohem, Evropa zápasila s “břemenem bílého muže” a gentleman si mohl zajet do Indie s úmyslem postřílet padesát tygrů, aniž by mu šli po krku krom dravých šelem i ochránci přírody. A také se psalo. Rozvláčně, pomalu, důkladně. O trochu jiném chápání světa a úlohy páně spisovatelovy nemluvě.