Jméno Kristiny Haidingerové je spojeno s žánrem hororu, který úspěšně propaguje. Každoročně pořádá oblíbené HorrorCony. Vydává povídkové sborníky, do nichž přispívají známí spisovatelé, a také básnické almanachy – protože i v hororovém žánru lze tvořit výbornou poezii (naopak, inspirace zde bývá velmi silná). Publikuje vlastní povídky a knihy. Očistec, její opus magnum, jaké se jen tak nepodaří tuzemskému autorovi překonat, čítá více než sedm set stran strhující četby. Ve sféře hororu jde o mimořádný jev, skrývá v sobě totiž tři romány. Vícedílné příběhy se vyskytují běžně ve fantasy, objeví se ve sci-fi, ale ukažte mi hororovou sérii!

Lovecraftův mýtus Cthulhu je notoricky znám jako základ kosmického hororu, odkud během let prorostl popkulturou i mimo svou původní škatulku. Mohou ale Prastaří ovládnout i fantastiku? Mohou, stačí trocha brutality a kulty věrných stoupenců.

Diplomacie. Křehké umění balancovat na hraně. Jenže když náhoda postaví do rolí diplomatů lidskou ženu a mimozemské monstrum až příliš podobné „hrdinovi“ populárního hororového filmu, může být cesta k porozumění a překonání vzájemných bariér ještě mnohem trnitější.

Jaké to je, když si renomovaný autor drsných fantasy a postapo příběhů odskočí k detektivce a zasadí její děj do rudolfínské Prahy?

Povídkový soubor Slzy zítřka přináší osm příběhů, odehrávajících se v nepříliš vzdálené budoucnosti. Co příběh, to vhled do příštích, neradostných časů. Lidmi stále lomcuje touha po moci a bohatství a řídí se heslem „urvi, co můžeš“. Uroňte symbolickou slzu a užijte si skvělý svět borců s bouchačkama.

Co kdyby vám někdo řekl, že můžete znovu vidět své mrtvé blízké? Stačí k tomu jen prázdný dům a pilulka s blíže nespecifikovaným obsahem. Možná k tomu ještě přiberte pár kamarádů, ať na tenhle záhrobní trip, pardon, seanci, nejste sami. Odhodláte se? Ale pozor, následky mohou být trvalé.

Hellraiser Cliva Barkera je bez přehánění kultovním dílem, i když za mnohé vděčí i své filmové adaptaci. Na další román z tohoto univerza si pak čtenáři museli počkat bezmála třicet let – a ještě skoro o deset déle na jeho překlad do češtiny. Vyplatilo se čekání? Jsou Šarlatová evangelia pekelně dobrá, nebo je čeká zatracení?