Předem musím upozornit, že předcházející knihy podle WarCraftu jsem nečetl. Na jednu stranu tak nemám takový přehled o hrdinech, na druhou stranu se v knize všichni hrdinové nevyskytují a v žádném případě na sebe díly časově nenavazují. Úvodní díl nové trilogie je tady.

Polský spisovatel Andrzej Pilipiuk se sice proslavil hlavně příběhy exorcisty Jakuba Vandrovce, ale ty představují pouze jednu podobu jeho povídkové tvorby. Mimo eskapád věčně opilého Jakuba napsal Pilipiuk celou řadu jiných krátkých děl. Ty nejlepší z nich byly před prázdninami v Polsku vydány ve sbírce „2586 kroků“, o které bych dnes rád napsal. (Recenze originálu.)

Editor Ondřej Jireš se pustil do poněkud kaskadérského podniku, když se rozhodl sestavit sborník historické fantasy. Tento žánr přece jen klade na autory a potažmo i čtenáře poněkud vyšší požadavky, než je ve fantastické oblasti zvykem.

Nakladatelství Egmont po nepříliš dlouhé pauze vydalo třetí díl trilogie o Hanu Solovi od Ann C. Crispinové. „Úsvit rebelů“ vyšel na konci prázdnin a vedle dosud neznámých příhod Hana Sola hrubě mapuje i vznik povstání proti Palpatinovi.

Sbírka Mlok na nás roku 2005 pomrkává slibnou obálkou, ačkoliv tentokrát se žádné výrazné erotiky nebo upírské tematiky nedočkáme. Jedenáct prací ve třech kategoriích přesto působí solidním dojmem obsáhlého průřezu nadějnou tuzemskou tvorbou.

Dnešní den věnujeme nové knize českého spisovatele Vladimíra Šlechty. Na knížku se podíváme hned ve dvou recenzích. Tady je jedna z nich.

Šlechtovo Krvavé pohraničí je jeden z nejpropracovanějších fantasy světů, který se zrodil v hlavě českého autora a podařilo se ho vydat. Nejlepší den je už čtvrtou knihou z tohoto světa, který navíc doplňuje slušná řada povídek vydaných různě po sbornících a časopisech. V minulé knize z tohoto světa – Orcigardu – jsme se mimo jiné seznámili s rodinou půlelfa Thompsona. Ve čtyřech textech sbírky Nejlepší den odhaluje autor čtenáři krvavou minulost téhle povedené rodinky.

Další kniha z edice Miniknihy nakladatelství Triton, tentokrát od začínající autorky Elišky Kvapilové. Z neidentifikovatelného žánru se nejprve vyklubala klasická fantasy, tím to však neskončilo.

Psát recenzi na dvacátou devátou knihu románové řady není lehký úkol. Zeměplocha Terryho Pratchetta je ale fenomén, který trvá bezmála dvacet let, a jeho příběhy, ač na první pohled samostatné, tvoří velice složitou a precizně utvořenou strukturu, kterou plně ocení pouze věrní čtenáři. Pratchett píše tak, že i u jeho posledních knih se smějí ti, kteří se setkávají se Zeměplochou poprvé, ale opravdová zábava začíná v okamžiku, kdy se v placatém světě na hřbetě obří želvy pohybujete jako doma.

Cliva Barkera určitě není nutné nikomu představovat. Mistr hororu (Book of Blood 1-6), spisovatel dark fantasy (The Thief of Always) a pán absurdnosti (Abarat). To vše je on, pan spisovatel, který nás děsí svými mrazivými příběhy a zve do svých nadpřirozených světů. Ale co se stane, když autor Barkerova formátu dostane chuť na změnu? Přesně to je Galilea.