Tajné společenství. Sebevražda. Krvavá oběť prastarému božstvu. A k tomu všemu scenérie anglického venkova, sychravé počasí, a hlavně tajemství Stonehenge. Je zřejmé, že nepůjde o žádnou pohádku na dobrou noc.

Tahle knížka je zábavná a trochu bizarní, ale to nakonec k té naší postmoderně už patří. Milovníci tajemného podivna si přijdou na své do sytosti, protože budou potěšeni nejen slovem, ale i obrazem, respektive naprosto unikátními fotografiemi, které zachycují řadu klíčových momentů příběhu, hrdiny v poněkud zvláštních pozicích a další kuriózní artefakty…

Uvedení prvního románu začínajícího zahraničního spisovatele na náš trh je vždy malým svátkem. Občas sice může jít o krok vedle a je tu určité riziko, že nebude čtenáři přijat pozitivně. To by se však Prstenci singularity, jenž je oceněn Locusem za nejzdařilejší debut roku 2008, nemělo stát. I proto jsou sepsány následující řádky, osvěty totiž není nikdy dost.

Samuel Elánius, velitel ankh-morporské městské noční hlídky, vévoda ankhský a otec šestiletého syna, jede na dovolenou. Ne, není vůbec rád. Venkovany s pohrdavostí typického měšťáka považuje za balíky, samotný venkov za nudný, tak snad narazí na nějaký zločin. Co zločin, Zločin!