Spidermanův strýček říkával, že velká síla vyžaduje velkou zodpovědnost, ve třetím ročníku střední školy však člověk té zodpovědnosti ještě dvakrát moc nepobral. V Kronice puberťáci získávají superschopnosti, hrají si s nimi a všechno patřičně dokumentují v duchu dnešní video-deníkové doby.

Něžná dvojice upírky a hybridního supervlkodlaka si ve dvou filmech vydobyla právo na šťastný život. Prequelová trojka nám detailně ukázala, jak to kdysi měli takoví milenci ještě těžší. Ve čtyřce se vracíme do moderního světa, který ze všech nejvíc dokáže poničit zpropadená lidská rasa…

V novém roce se v kinech jako první masový trhák podruhé objevil geniální detektivní konzultant Sherlock Holmes. O tom, že má jít v prvé řadě o popcornovou zábavu, není pochyb. Od první do poslední minuty filmu se divák bude smát, dávit se popcornem a polévat pančovanou coca colou.

V áčkové, čistokrevně americké produkci jsme mohli nedávno vidět zničení Kremlu. V béčkové, napůl ruské produkci teď uvidíme vymasakrovanou Moskvu celou – přes zjevně větší atraktivnost modelu bé, je však koeficient zábavnosti obou filmů – MI4:GP a Černé hodiny – nesrovnatelný; a to ještě u toho druhého snímku budou zbytky onoho pobavení perverzní a s náznakem trapnosti. Protože i když to celé produkoval Timur Bekmambetov (Wanted, Noční hlídka), který umí, tak jinak na filmu dělali tvůrci, kteří už tak moc neumí…

Viděli jste Věc Johna Carpentera z roku 1982? A přemýšleli jste někdy o tom, co se vlastně událo na oné norské stanici, ze které „věc“ přišla na americkou základnu, či jaký je původ tajemného tvora, rozsah jeho schopností apod.? Pokud očekáváte některé zajímavé odpovědi od nového snímku Věc: Počátek, připravte se, že budete zklamáni.

Konečně jsem na to přišel, docvaklo to do sebe jako maličká ozubená kolečka v natahovacích náramkových hodinkách, takže si to teď mohou ručičky mé mysli opět naplno štrádovat dokolečka dokola. Však to také trvalo, celé čtyři filmy. Konečně jsem pochopil smysl a důležitost Twilight ságy.

Blockbusterová sezóna 2011 sice skončila, přesto se jako postmortální záchvěv v našich kinech občas objeví nějaký ten velký mainstreamový a nákladně vypadající snímek. Například Ocelová pěst.

Jednu chvíli už se zdálo, že Steven Spielberg nakonec opravdu dospěl. Naštěstí tomu tak není a on si i ve svých pětašedesáti letech nadále plní dětské sny. A to je super, protože jeho Tintinova dobrodružství na motivy slavného belgického komiksu o reportérovi-detektivovi a jeho psu Filutovi jsou kouzelná, originální, zábavná a dechberoucí. Zvolit si Spielberga jako režiséra byl od kreslíře Hergého náramný tah.

Distributorská lákačka prezentující „nový horor od del Tora“ mě přiměla vylézt ze své temné sluje a protáhnout si nohy cestou do kinosálu. Maje ještě v celkem živé paměti Faunův labyrint, bylo mé očekávání poměrně vysoké. A tohle jsem měl za to.

Tlející chodící mrtvoly, hořící démoni, průhledné vraždící holčičky s nevyřešeným otcovským komplexem. To všechno pusťte k vodě, dneska totiž vraždí smrt samotná, a to navýsost stylově. Nezvratný osud, tentokrát s pořadovým číslem pět, se totiž nezadržitelně valí do biografů. Podaří se mu napravit reputaci skomírající filmové série?

Zdá se, že poslední dobou si divák z premiér odnáší spíše divoké žaludeční bolesti než pocity filmového blaha. Po Green Lanternovi a Conanovi, u nichž člověk odpočítával minuty do závěrečných titulků, přes jednu bandu kovbojů, kterou napadlo pár vetřelců, tak přišlo Super 8. Ptáte se, jak si vede film o amatérských filmařích v konkurenci „velkolepých“ snímků z posledních týdnů?

Přestože se o jejich existenci dohaduje celý širý svět, spisovatelé a komiksoví či filmoví scénáristé mají jasno: UFOuni existují a často nás navštěvují. Ve větším množství případů pak nejde o návštěvu za účelem společného pití čaje o páté. Chtějí nás zničit, vyhladit. Pokoušeli se o to i v minulosti.

Představovat čtenářům Fantasy Planet legendární postavu Conana, to je jako učit je českou hymnu. Zrozen v bitevní vřavě uprostřed nehostinné Cimmerie, s chutí krve v ústech. Její pach ho již nikdy nemá opustit… Je to Conan, povoláním barbar. Další nesmrtelná klasika si zasloužila svůj remake. Proseká si i ten cestu k úspěchu?

Protože Hollywoodským scénáristům není nic svaté a jejich hladové krky je potřeba zacpat něčím jiným než hodně velkým kyjem, již několik let se běžný divák potýká se záplavou filmových adaptací plejády komiksů ať už známějšího rázu (X – Men, Batman, atd.), nebo v českých luzích a hájích skoro neznámých. Právě takovým případem je i Green Lantern.

Místo evoluce revoluce. Nebojte se, nebude to bolet, a když, tak jenom na chvíli. Čekají vás nejnovější opičárny, po neúspěšném remaku Tima Burtona, od něhož je zcela upuštěno, tentokrát znovu na plný kotel. Takový je nový příspěvek do univerza Planety opic, příběh jejího Zrození. Přečtěte si jednu z nejpozitivnějších recenzí roku.

Superhrdinů není nikdy dost. Kromě jiných jsme tu měli dvakrát Iron mana a Hulka, jednou Thora. Z bájného týmu Avengers, nejmocnějších hrdinů světa, se nám teď představuje první z nich a jejich lídr v jedné osobě, Captain America.

Show skončila, stáhněte oponu, rozsviťte světla. Jedna z nejrozsáhlejších a nejúspěšnějších ság dorazila do svého cíle. Deset let, během nichž čtveřice režisérů vytvořila osm filmů, jejichž společný rozpočet přeskočil hranici 1,3 miliardy amerických dolarů. A tržby? Teď se podržte – sága o Harrym Potterovi vlila do pokladen kin prozatím takřka 6,5 miliardy dolarů! K tomu připočtěte prodej dvd, hraček, triček… Taky se vám zatočila hlava? A to není všechno, poslední díl nějakou tu miliardu také přihodí. Potenciál na to rozhodně má.

Všechno má svůj konec. Ten, který pravděpodobně definitivně uzavře legendu Harryho Pottera, nás čeká tento čtvrtek, tedy 14. 7. 2011. Druhá část filmu Harry Potter a Relikvie smrti je tak poslední kapitolou příběhu, který trval celých 14 let (respektive deset, pokud počítáme jenom filmovou ságu). Psát tu o tom, kterak se obrýlený nešťastný chlapec stal celosvětovým fenoménem, je naprosto zbytečné. Přínosnější bude, když zjistíte, co si o knihách J. K. Rowlingové a jejich filmových adaptacích myslíme my.

Stejně jako loni, i letos vám nabízíme přehled žánrových filmů, které budou mít premiéru v červenci a srpnu. Vyhraďte si někdy na kino čas, některé snímky určitě budou stát za to.

Před mnoha a mnoha lety, milé děti všeho věku, druhu, pohlaví a velikosti, jsem stál v krámečku kdesi v Itálii a přemýšlel, jestli mám na rodiče zkoušet psí oči kvůli hračce s nápisem Transformers nebo hračce s nápisem Ninja Blood Warrior. To první bylo pitomé, kýčovitě barevné autíčko. To druhé cool zabiják s katanou zbrocenou krví. Vybral jsem si ninju. Což i po cca 18 letech definuje můj vztah k fenoménu Transformers…

S několikatýdenním zpožděním se i do našich kin dostává fantasy komedie Princ a Pruďas s Dannym McBridem a Jamesem Francem v hlavních rolích. Čáry, máry, fuck.

Duo sympatických britských scénáristů Simon Pegga a Nick Frost si splnilo další ze svých snů. Po složení vlastních, svérázných a více méně parodických poct zombie žánru (Soumrak mrtvých) a akcí našlapaným snímkům (Jednotka příliš rychlého nasazení) tentokrát došlo na sci-fi, jmenovitě setkání třetího druhu. A to tak blízké, že se o tom ani Spielbergovi nesnilo.

V celé té pestré nabídce remakeů, sequelů, prequelů, originů, spin-offů a bůh ví, čeho ještě, se zákonitě jednou za čas musí objevit nějaký, který není tak docela zbytečný. Nějaký, na který se dá i koukat. Nějaký, který bude diváky alespoň trochu bavit. Právě takový nejnovější film o lidech s faktorem x zmutovanými geny není. On totiž baví přímo královsky.

Jediné, co můžete očekávat od filmu Larse von Triera, je fakt, že nemůžete očekávat vůbec nic, protože vaše očekávání budou kategoricky zcela mimo. Taková je i Melancholia. V traileru se tváří takřka jako režisérovo přimknutí směrem k mainstreamu, ve skutečnosti je však hlavní vlně výsměchem.

Je to již osm let, co hollywoodský producent Jerry Bruckheimer bouchal lahev šampaňského v oslavě dalšího svého hitu. Jak se brzy ukázalo, Piráti z Karibiku jsou jako obchodní značka dokonce megahitem. Proto v době, kdy se Jerrymu ne zcela daří (poslední tři filmy, v jejichž rozpočtu smočil svoji peněženku z krokodýlí kůže, tedy Čarodějův učeň, Princ z Persie a G-Force, na sebe ani nevydělaly), bylo načase sáhnout po látce, jejíž obal je označen velkým nápisem: „ÚSPĚCH ZARUČEN“. Tedy vzhůru miř, lebko s překříženými hnáty, vzhůru a ještě výš! Piráti se vrací a neodplují s prázdnou.

Víte, co je horší, než arogantní a namyšlený člověk? Arogantní a namyšlený bůh. Takový je kralevic Thor. Když se rozdávala síla, stál v první řadě, zato u inteligence a pokory na něho nezbylo. Naštěstí, protože jinak by to byla ohromně nudná postava.

Vzbudíte se ve vlaku, v němž jste neusnuli. Mluví na vás lidé, které neznáte, a oslovují vás jiným jménem. Teprve pohled do zrcadla dosvědčí, že vy nejste vy. Kdo vlastně jste?

Aneb podpásovka formy obsahu. O tom, že je Zack Snyder jedním z mála režisérů, jejichž rukopis bezpečně rozpoznáte, může pochybovat jedině slepec. Kdo viděl Úsvit mrtvých, remake zombie klasiky, jímž se Zack uvedl jako mladý a velice nadějný talent, nebo adaptace geniálních epických komiksů 300 (Frank Miller) a Strážci (Alan Moore) – mimochodem, navštěvuje stránky Fantasy Planet někdo, kdo neviděl alespoň jeden z těchto filmů? – ví, o čem mluvím.

Povídky z pera mistra Philipa K. Dicka paří, zdá se, mezi vděčná filmařská témata. Po Impostoru, Výplatě, Total Recallu, Minority Report a dalších tentokrát přicházejí Správci osudu, režijní prvotina George Nolfiho, postavená na námětu povídky Úpraváři (v tuzemsku vyšla ve sbírce Dickových povídek Planeta, která neexistovala II).

Blíží se konec roku a s ním i čas závěrečných rešerší, které někteří nenávidí, někteří (například já) milují. Nyní se tedy podíváme na čistě subjektivní (ale snad i trochu všeobecný) žebříček těch nejlepších filmů roku (z toho 8 obsahujících prvky fantastiky a další dva nežánrové, ale přesto fantastické). Literatura bude následovat, na starost si ji vezme Boris Hokr. Pokud s názory autora nesouhlasíte, neváhejte se vyjádřit v diskuzi.