Když Abrams před čtyřmi roky restartoval Trekovskou franšízu, bylo to nablýskané, oslnivé, svěží a sexy. I když kvůli lens flare člověk občas vůbec nic neviděl. Posunutí charakterů do jiných úrovní, snesitelné zařazení rasových stereotypů a vyřešení Spockovy sexuality nám nicméně zatemnilo zraky natolik, že jsme byli ochotni filmu odpustit, kolik v něm toho nedává smysl a že z dolary naplněného bazénu Gena Roddenberryho je podle sousedů po nocích slyšet pláč. A teď je tu sequel, který podle všech zákonů vesmíru, Care Bears a nejjednoduššího modelu projektové rentability prostě musel přijít. Zase to vypadá sexy, svěže, oslnivě a nablýskaně. Ale ten smysl, ten smysl…

Bezpochyby do role jedné z největších kinoudálostí nejen letošního jara se se sebestředností sobě vlastní dopasoval třetí díl adaptací příběhů oblíbeného komiksového hrdiny ze stáje Marvel, Iron Mana. Hned po prvních promítacích týdnech je jisté, že na magickou miliardovou hranici tržeb železňák dosáhne levou zadní tryskou. Hype, masové nadšení, návštěvnost samozřejmě podporují, a kolem Iron Mana se ho rozprostírá poctivá dávka. Pozn. – předpokládám, že většina z vás film již viděla, těm, kteří se k jeho zhlédnutí teprve chystají, hrozí nějaký ten spoiler, ačkoliv se jich budu snažit vyvarovat.

Co se vlastně chce po posledním dílu trilogie? Nemusí být už nutně větší, protože to splnila dvojka. Nemusí budovat charaktery, protože to udělaly oba předchozí díly. Nemusí ani rozvádět nové myšlenky a principy – stačí, když smysluplně sklene části předchozí… Tak na všechny tyhle blbosti zapomeňte. Vezměte svoje očekávání, vynásobte ho deseti, na okraj rovnice si připište Shanea Blacka neboli mistra hlášky a taky chlapa, jemuž vděčíme za definování žánru akčních buddy filmů, a posypte to celé kokainem. Jediný Stark, kterého nezajímá zima, je zpátky.

Aneb jak to dopadne, když se sólista Tom Cruise střetne s Falloutem, designový megaloman dostane od studia, co natočí všechno, velký rozpočet a namátkou si z papírové škatule popsané černým fixem Prvky sci-fi vytáhne sedm kartiček, z jejichž koláže uplácá pískový hrad a na jeho nejvyšší věžičku hrdě zapíchne vlaječku Příběh.

V novém tisíciletí zažívá fantastika skutečný boom a divák je každoročně doslova zahlcen několika desítkami filmů s různou žánrovou tématikou, které na něj chrlí velký bratr Hollywood. Pomalu se však tato móda probojovává i k tvůrcům ve střední Evropě. Nyní má český divák možnost seznámit se se snímkem Mizející vlny litevské režisérky Kristiny Buozyte, který se chlubí hned několika oceněními včetně ceny Méliès d´Or za nejlepší evropský fantastický film roku 2012.

Klasická britská pohádka se dočkala nového filmového zpracování z rukou Bryana Singera v rozmáchlém hollywoodském stylu. Ani takové jméno s obrovským rozpočtem k dispozici však vždycky nezaručuje výjimečný filmový zážitek.

Několik krásných mladých lidí si vyjede do hlubokých lesů na opuštěnou chatu, přičemž jak už to tak bývá, v lese sídlí démon, který nemá v plánu nikoho nechat vrátit se domů. Evil Dead, který se dá považovat za kultovní již od svého vzniku, se dočkal moderního přepracování z rukou uruguayského celovečerně debutujícího režiséra pod produkční záštitou autora původního snímku Sama Raimiho a jeho hlavního hrdiny Bruce Campbella.

Třpytiví upíři dospěli ke konci největším možným šméčkem na diváky, ale studnice příběhů Stephenie Meyer ještě zdaleka není vyčerpaná. Režisér solidní Gattacy, Simone a Vyměřeného času, Andrew Niccol se pokusil vyždímat alespoň slzu kvality ze pseudo sci-fi o komunistických mimozemšťanech, kterým se ustavičně posunují kontaktní čočky, takže švidrají bokem hůř jak Alastor Moody, a přináší film tak nechtěně vtipný, že by snad rozchechtal i Kirsten Stewart.

Celosvětovou premiéru si tento týden odbývá pokračování filmu G.I. Joe. Pokud jste první díl viděli a bylo vám v době jeho sledování víc, než patnáct let, možná se ptáte jednoduše – proč? Film měl celosvětové tržby okolo 300 milionů dolarů, což není málo peněz, ale při rozpočtu 175 milionů je to průšvih. Tržby z prodeje DVD a BD vytáhly nejspíš účetnictví někam k nule a to by většině producentů asi nestačilo, ale za těmito filmy stojí hračkářský gigant Hasbro. A jelikož lodě byly loni a skládací autíčka na nás zaútočí napřesrok, letos je potřeba udělat reklamu plastovým vojáčkům.

Tornáda v Kansasu nejsou jen tak obyčejná. Vytrhnou lidi z jejich prostých realit a vyvrhnou je kdesi v neznámé zemi. Stalo se to Dorotce, kdysi. Ale ještě předtím, než si mohlo culíkaté růžolící děvče zapět píseň o místě kdesi za duhou, se do magického světa dostal čaroděj. Skoro bych chtěl říci, že opravdový.

Nevěřte rodičům, děti. Hlavně když žijete na kraji černého hvozdu. Až vás bude tatínek uprostřed noci a bez udání důvodu tahat do lesa, ukažte mu vztyčený prostředník a bochníkem šumavanu, který jste si pro tuto příležitost ukryly pod postel, mu vyspravte frizúru. Anebo si to celé ušetřete a radši se do tripové chaloupky uprostřed lesa vydejte samy. Ohavnou babu, co tam žije, bodněte párkrát do ledvin a upalte v peci. A za zvuku jejího jekotu se koukejte držet za ruce. Jste přece sourozenci a musíte se mít rádi. Tommy Wirkola z průsvitného čajíčku bratrů Grimmů vyvařil esenci hutnou a černou jako smola, z které po očku vykukuje guilty pleasure roku.

Dějiny naší země nejsou pouze plné „přizdisráčství“ a pochlebování. Byli tu i tací, kteří se rozhodli vzbouřit proti útlaku a odmítli totalitu. Ovšem nečekejte silná slova obroditelů, ani nacionalistická klišé. Protože někdy se hrdina zrodí ze stínů a beznaděje. Někdy může dokonce přiskákat na pérových botách. A s utlačiteli si to vyříká po svém, pěstmi a kopy. Že žádný takový hrdina v Česku nebyl? Velký omyl. Byl jím Pérák, postava protektorátní Prahy, která všudypřítomným nacistům pěkně zatápěla. Svůj hold se Pérákovi rozhodli vzdát i režisér Pavel Soukup ml. a producent Jakub Košťál. Natočili krátký film, jehož předpremiéra proběhla v lednu 2013 v kině Atlas.

Se dvěma celovečerními filmy během jednoho kalendářního roku Tim Burton ještě nepřišel. Těžko však tvrdit, jestli je změna v této skutečnosti považovatelná za pozitivum. Po neútěšných a zavrhovaných Temných stínech si (u nás však poněkud opožděně) odbývá premiéru i Frankenweenie, remake Burtonova vlastního krátkometrážního snímku z roku 1984.

Je to tady. Poslední letošní žánrový blockbuster a odpověď na toužebná volání fanoušků po epickém high fantasy příběhu, který by žánru vrátil lesk a možná probudil podobnou mánii, jako poslední z jeho velkých bratrů před devíti lety. Otázka, která všechny pálí víc než ranní vzpomínka na noc mexických jídel – povedlo se to? Stojíme na začátku nového tolkienovského šílenství nebo se starý profesor obrátil v hrobě?

Hobit tady, Hobit tam, všude, kam se podívám… Hobit je film, od kterého si můžeme leccos slibovat, nebo se od něj lecčeho obávat, ale jen málokdo ho zvládne zcela ignorovat. A protože je tomu tak i u osazenstva naší redakce a tento film si to bezesporu zaslouží, rozhodli jsme se klasické preview doplnit anketou na téma Jaká jsou vaše očekávání?

Svátek filmové fantasy a vůbec fantastiky je už za dveřmi a všechna očekávání gradují s každým novým obrázkem či zprávou. První díl Hobita vtrhne do kin za pár dní a věrné fanoušky po mnoha peripetiích a bezmála deseti letech odkladů konečně čeká kýžený návrat do milované Středozemě. Věřme, že to bude návrat velkolepý, který všechna ta přemrštěná očekávání naplní v dostatečné míře.

Co by to bylo za Vánoční časy, kdyby kinem neprolétl alespoň jeden rodinný film s touto tematikou? Po loňské Velké vánoční jízdě si tentokrát na divácké peněženky brousí zuby animovaní členové Legendární party (neboli skupiny Strážců, jak zní ve filmu i v originálním názvu), v níž vystupují v rolích superhrdinů ikony dětských fantazií. Mezi matadory týmu – Santu Clause, Velikonočního Zajíčka, Vílu Zuběnku a Sandmana – se letos zařadí i Jack Frost.

V Toy Story jsme se dozvěděli, že jakmile nedáváme pozor na naše hračky, začnou spolu mluvit a dokonce řešit osobní konflikty plné zášti a soupeření. Nyní se díky dalšímu animovanému veledílku – Raubíři Ralfovi – můžeme přesvědčit, že je tomu podobně s postavičkami z videoher, které nemusí tolik zajímat pozornost lidí, jako spíš jejich předem daná a neměnitelná úloha.

Začíná zima a závěr října napovídá, že letos na naše vrata zabouchá pekelně tvrdě. Pro nemrzaře, tedy ty, kteří se před ní raději schovávají v teple šesti stěn, jistě přijde vhod takový malý souhrn kinotipů. To abyste se zase neflákali jenom doma.

Joe (Joseph Gordon-Levitt) je looper. To znamená, že v prítomnosti (rok 2044) zabíja ľudí z 30 rokov vzdialenej budúcnosti. Prečo? Pretože svet budúcnosti je evidentne strašne hardcore miesto a žiadny kriminálnik tam nedokáže nikoho zavraždiť bez toho, aby ho okamžite nevypátrali príslušné zákonné orgány. Zločinecké syndikáty preto používajú stroj času (ktorý v roku 2044 ešte nie je vynájdený), aby posielali nepohodlné osoby (takzvané „loopy“) do minulosti, kde sa o ne postarajú looperi. Tí sa po úspešnej vražde navyše aj zbavia tela, a keďže toto telo technicky vôbec neexistuje, tak ho nikto ani nepostráda.

Podzim je skoro tady. A s ním padající listí, sychravé počasí a dýně pomrkávající očima svíček. Halloween. A to znamená monstra, zombíky, upíry, vlkodlaky a Tima Burtona. Teda ne, toho ne. Toho letos česká distribuce odkopla až na leden. Ale skoro všechno ostatní už dorazilo – v rodinném animáči od chlápka z Cartoon Networku, kde se mísí upíří rodinné hodnoty, magie, doslovná xenofobie, fantasy hoteliérství, humor Adama Sandlera a vykrádačka Bubušou.

Paul W.S. Anderson nám přináší již pátý díl zřejmě nejúspěšnější filmové série podle počítačových her, u které je zvykem, že filmy si nesou vždy nějaký podtitul místo číslovky za svým jménem. Není to moc přehledné, ale Anderson by pravděpodobně v budoucnu dospěl k číslovce u filmů většinou nevídané.

Scénárista Koralíny a režisér Spláchnutýho hlavy dohromady dali. Jeden svůj snímek podložil neuvěřitelně pevným stavebním kamenem v podobě Gaimanovy imaginace a druhý nás spláchl britskými humornými proprietami a groteskou.

Disney píše. Disney kreslí. A kluci a holky z Pixaru zasněně sedí u konferenčních stolků při nostalgickém vzpomínaní na počátky v podobě výbuchů kreativity a vtipu. Rebelka nemá ani jedno.

Pod režijní taktovkou Lena Wisemana (první dva Underworldy, čtvrtá Smrtonosná past) vznikl remake stejnojmenného akčního sci-fi snímku z roku 1990 podle povídky Philipa K. Dicka We Can Remember It for You Wholesale.

New York, nedaleká budoucnost. Staré dobré kapitalistické hodnoty se otřásají v základech, svět se bouří, domáhá se změny. Do těchto reálií si skočil zafilozofovat Robert Pattinson pod vedením Davida Cronenberga, aby trochu nechtěně změnili váš pohled na pojem „kinozábava“.

Do kin právě přichází film, na který se spolu s jiným dlouho připravovaným projektem, jenž dorazí o Vánocích, těší zřejmě nejvíce filmových fanoušků na světě. Temný rytíř povstal režiséra Christophera Nolana si s sebou nese nadšené reakce kritiků a bohužel i smutnou událost při jedné z jeho premiér. O čem je?

Uvidíte nevídané, uslyšíte neslýchané. V článku se dozvíte, co dělal Abraham Lincoln po nocích, co má společného s Františkem Kotletou a zjistíte, jaký paradox provází tento snímek. A hlavně si přečtete, zda se vyplatí si na něj vyrazit do kina.

Blíží se nám vrchol další slavné filmové série (tedy alespoň vrchol série pod vedením současného režiséra). A to je vždycky ostře sledovaná a silně diskutovaná událost. A současně velká odpovědnost pro režiséra, protože ne každý dokáže svoje vypiplané dítko uzavřít adekvátním finále, o čemž by mohl vyprávět Sam Raimi i bráchové Wachowští. Ale v případě filmové pecky letošních prázdnin Temný rytíř povstal od režiséra Christophera Nolana nejspíš „syndrom třetího dílu“ nehrozí.

Nový The Amazing Spider-Man je rebootem úspěšné pavoučí série Sama Raimiho. Rozhodně se nejedná o remake, je tu totiž jiný záporák a jiná hlavní hrdinka. Jinak je ale zachována většina styčných bodů vedoucích ke zrodu superhrdiny (kousnutí pavoukem, zabití strýčka hlavního hrdiny…), ty jsou však ukázány v trošku jiném světle a odehrávají se za jiných okolností, než jak si je pamatujete ze Spider-Mana z roku 2002.