Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami žil jeden nadějný spisovatel. Ten byl tak trochu nerozhodný, a proto jeho tvorba přeskakovala mezi detektivkami pro dospělé a tvorbou pro mládež. Až jednoho dne našel krásný kompromis – Čarodějův odkaz. Ten si totiž mohou užít obě věkové skupiny bez rozdílu.
POZOR! Tato recenze knihy Špinavý kšefty na North Ganson Street může obsahovat nevhodná slova – proto by ji neměla číst mládež, citlivější jedinci a další osoby, které si myslí, že by jim obsah mohl přinést jakoukoliv újmu. Vy ostatní si to zaručeně užijete. A nyní předávám slovo detektivu Bettingerovi.
Celý příběh začal na Startovači, kde čtenáři dostali možnost podpořit první díl projektu Lehké fantazijno – knihu s názvem Žena se lvem. Zkušené editorky zaručující kvalitu, slibná jména autorek povídek plus zajímavé bonusy k tomu – tak kdo by se divil, že se vydání knihy zafinancovalo? A vzhledem k tomu, že Žena se lvem sklidila nadšené kritiky a v roce vydání (2016) neunikla ani zrakům členů Akademie SFFH, nenechal na sebe druhý díl, v jehož titulu vyměnila žena lva za sovu, dlouho čekat.
Vážení čtenáři Fantasy Planet, jak jste si jistě všimli, náš web podporuje začínající autory a rád na jejich díla i upozorňuje. Proto jsme se rozhodli přijít s projektem nazvaným Prvňáci.
Je psancem na útěku. Jeho cesta nemá žádný cíl – chce jen udržet hlavu na krku, vyhnout se problémům, místům, na kterých visí plakáty s jeho podobiznou a nemalou částkou za jeho dopadení, a lidem, kteří jdou po jeho stopách. To je však mnohem těžší, než by se na první pohled mohlo zdát.
Vážení hráči, drazí hračičkové a ctění milovníci fantastických příběhů, rádi bychom vás všechny pozvali na velkolepou akci nesoucí hrdý název Otevřené mistrovství Evropy v Dungeons and Dragons miniaturách.
Žila byla jedna rodina. Rodiče každé ráno vstávali, aby se věnovali svému zaměstnání exorcistů, a obě jejich dcery na ně byly díky tomu náležitě hrdé. Dům měli prostorný a vybavený mnoha designovými předměty, jako je prokletá sekera nebo klec s posedlou panenkou. Zkrátka – úplně obyčejní lidé.
Je neskutečně těžké hodnotit poslední příběh ze Zeměplochy. Nejde jen o to, že si po celou dobu čtení budete bolestně uvědomovat, že Terry Pratchett už žádnou další knihu nenapíše, ale svoji roli hraje i fakt, že Pastýřská koruna byla zjevně dopsána spěšně s jediným cílem: ještě jednou, naposledy, potěšit věrné čtenáře a uzavřít tak jednu velkou kapitolu.
Veronica. Jak poeticky znějící dívčí jméno. Jenže v tomto případě se jedná o nepříliš poeticky vyhlížející ampuli s nejnovější odrůdou bakteriologického viru, který dokáže člověku po vypuštění do vzduchu zkazit zbytek života. Tedy za předpokladu, že se těch pár protrpěných hodin se dá vůbec nazvat zbytkem života.
Byl to zvláštní den. V odlehlém horském městečku Raccoon City bylo úplně mrtvo. Ale těch pár jedinců pohybujících se v ulicích se rozhodně nekousalo nudou. I když – na kousání povětšinou nakonec stejně došlo. Městečkem se totiž prohání hordy obětí virové nákazy, jejichž chování ze všeho nejvíce připomíná klátící se nemyslící zombie.