Veronica. Jak poeticky znějící dívčí jméno. Jenže v tomto případě se jedná o nepříliš poeticky vyhlížející ampuli s nejnovější odrůdou bakteriologického viru, který dokáže člověku po vypuštění do vzduchu zkazit zbytek života. Tedy za předpokladu, že se těch pár protrpěných hodin se dá vůbec nazvat zbytkem života.

Byl to zvláštní den. V odlehlém horském městečku Raccoon City bylo úplně mrtvo. Ale těch pár jedinců pohybujících se v ulicích se rozhodně nekousalo nudou. I když – na kousání povětšinou nakonec stejně došlo. Městečkem se totiž prohání hordy obětí virové nákazy, jejichž chování ze všeho nejvíce připomíná klátící se nemyslící zombie.

Jen blázen zkouší neustále stejné věci a očekává odlišný výsledek. A výzkumníci z korporace Umbrella aspirují na titul největších bláznů planety. Jejich pokusy s viry se až doposud vždy vymkly kontrole a skončily, mírně řečeno, neslavně, ale oni to stejně zkouší znovu. A opět nic nenasvědčuje tomu, že by to tentokrát mělo skončit lépe, protože na brány výzkumného centra klepou vojáci elitní jednotky S.T.A.R.S.

Začněme parafrází známého výroku: „Král je mrtev, doražte i ostatní dědice!“. Jenže to se na konci prvního dílu série Kronika Netesaného trůnu naštěstí nepodařilo, i když stále zbývá dostatek času tento „drobný restík“ napravit. Stačí jeden neuvážený krok a trůn uchvátí zákeřný tyran.

Metro je zdánlivě fádní a nezajímavé. Tunely, stroje, davy lidí… Ale mezi tím vším číhá něco, co pohled na metro pro mnohé navždy změní; něco prastarého, zlého a neuchopitelného. Stačí chvíle nepozornosti – ocelové čelisti sklapnou a z temných hlubin podzemních tunelů již nebude návratu.

Jsou obrazy, které mají duši. Jsou obrazy, které duši kradou. A právě ona druhá sorta malířských děl vystupuje v hlavní roli čtvrtého pokračování série Dobrodruh z pera Leonarda Medka s příznačným podtitulem Ďáblova obrazárna. Opět se setkáme se starými známými z předchozích dílů, procestujeme svět a vyřešíme několik případů, které mnohdy zavání dotekem nadpřirozena.

Kdybych si všechny ty potvory, které jsem ulovil, vycpal a vystavil na stěnu, lidi by se mi smáli. Asi je lepší, že se o nás moc neví, a že se neví hlavně o těch věcech, které jsou naším cílem. A když si představím, jak by asi většina úlovků nechutně smrděla… Byl jsem jeden z nejlepších ve svém oboru. Jmenuji se Oliver Chadwick Gardenier, ale tohle jméno nesnáším. Takže jsem prostě Chad, lovec monster, a rád se s vámi podělím o pár zkazek z dob, kdy jsem byl v plné formě.

První den v nové práci. Člověk si přeje, aby šlo všechno hladce. Jenže přání je jedna věc, realita úplně jiná. A jak se nakonec ukáže, přijít pozdě do práce, ve které se vaši kolegové změní v bezduché zombie lačnící po vaší krvi, není až takový problém. Problém bude dostat se z ní živý.