Název recenze sice působí jako titul nějaké moudré bajky (a nedivil bych se, kdyby taková skutečně existovala); středobodem jejího zájmu je však králík z kategorie „starý známý“ – ronin Usagi.
Název recenze sice působí jako titul nějaké moudré bajky (a nedivil bych se, kdyby taková skutečně existovala); středobodem jejího zájmu je však králík z kategorie „starý známý“ – ronin Usagi.
Je překvapivé, jak se Suicide Squad rozjeli. Samostatně je každý jen béčkový padouch, který hraje většinou druhé housle – vyplňuje sešity v době čekání na návrat nějakého VELKÉHO padoucha na scénu. Společně však tvoří tým, který stojí za pozornost.
47 róninů + Stan Sakai. Potřebujete vlastně více k ubezpečení, že tenhle grafický román o jedné krásné japonské legendě prostě musíte mít?
Tak nějak se v posledních letech stalo, že „skokanem roku“ ve stáji DC Comics je postava původně spíše do počtu – Harley Quinn. A nutno dodat, že vůbec není divu.
Uzavření příběhu z předchozí knihy přináší rozuzlení velké otázky: nebyl tenhle krok stranou v rámci Snyderově série jen jeden velký průšvih?
Superhrdinové i superpadouši zažívají mnohé životní situace – a málokdy takové, které sounáleží se životy obyčejných smrtelníků. Záchrany světa, konce vesmírů a zmrtvýchvstání, to jo, ale taková svatba? To pro supráka není běžná událost.
I superhrdinové umírají, nejen jejich strýčkové (sorry, Spider-Mane). A tak se klidně může stát, že jejich tělo najde klidně partička dětí.
Dvojitá porce zombie apokalypsy!
Rok a půl. Tolik času uběhlo, než jsme se dočkali pokračování jedné z nejzajímavějších mainstreamových sérií ze superhrdinského univerza, jaké se podařilo dostat na náš trh. Rok a půl.
Nelze pochybovat o tom, že příběhy mají moc. Ovlivňovat mysl i cítění mas v pozitivním i negativním smysl. V komiksové sérii Mezi řádky jsou ještě o kus mocnější.