V předchozím sešitě edice Modrá CREW jsme se seznámili mladou jeptiškou Monou, která opustila klášter, aby mohla převzít rodinné dědictví. Tím byla válečná vesmírná loď UCC Dolores. Aby mohla Mona použít Dolores ke své evangelizační cestě vesmírem, musela nejdříve najmout pilota a následně nechat loď opravit. Pilotem se stal Kash, kterého Mona vytáhla z arény, v níž se účastnil nelegálních zápasů, a s opravou lodi se to jaksi zamotalo, neboť „opraváři“ dostali na Dolores zálusk. Útěk z opravárenského doku byl jen prvním ze série epických útěků. Tím posledním byl však úprk z Fort Messoudu. Tehdy si Mona a Kash konečně uvědomili, že nejsou tím, kdo by ovládal Dolores, ale že tím, kdo určil cíl jejich cesty, je naopak loď sama.

Batman /Soudce Dredd je sborník povídek, v nichž se díky interdimenzionálním technologiím setkávají a dávají si do držky ochránce Gothamu a slovutný strážce pořádku z Mega City One. Ale vraťme se proti proudu času, abychom zjistili, proč se mládenci z nakladatelství CREW rozhodli tuhle devadesátkovou testosteronem vonící šílenost vydat.

V edici Modrá CREW od jejího založení vyšlo už kde co: pirátský příběh, western, space opera, dokonce i steampunk říznutý velkou dávkou humoru. Sešit s pořadovým číslem 30 však přináší mix toho všeho, a to ve vizuálním balení, které má blízko k sérii Scatche Alestona Ekhö. Ostatně Didier Tarquin, autor Dolores se, slavným scénáristou spolupracoval na populární řadě Lanefeust.

Batman za dlouhých 84 let od svého zrození musel čelit slušné řádce padouchů. Mezi ty nejznámější a vůbec nejdrsnější patří rozhodně Joker, ale těsně v závěsu za ním jsou Riddler a Penguin. První se dostal poprvé na scénu v roce v Detective Comiscs #140 z roku 1948, druhý v Detective Comics #58 v roce 1941. Takže Penguin je hned po Jokerovi nejstarším Batmanovským padouchem, a Nigma neboli Hádankář zase jedním z nejnebezpečnějších. Přitom většina z nás je má zafixované jako pošuky s tváří DanyDe Vitta a Jima Carreyho. Na filmovém plátně nebo spíš televizních obrazovkách je oba spojil až seriál Gotham. Je tedy více než bohulibé, že se nakladatelství CREW rozhodlo vydat komiks, který je věnován výhradně jim.

Komiksový scénárista Joshua Williamson sice stojí za příběhy DC superhrdiny Flashe, ale Ranaři (ačkoliv vyšli pod hlavičkou DC Black Label) mají k superhrdinům v spandexových trikotech stejně daleko, jako Colombo ve zmuchlaném baloňáku k Jamesi Bondovi. Tahle partička bývalých super zločinců, kteří se kdysi shromáždili kolem Captaina Colda a jeho sestry Golden Glider, už dávno není tou skvěle organizovanou skupinou, nahánějící strach slečnám za bankovní přepážkou a působící nesčetné noční můry svému úhlavnímu nepříteli Flashovi. Teď už jsou to ztroskotanci na okraji společnosti

V březnu letošního roku nám nakladatelství CREW přineslo první díl dystopické komiksové Série Lazarus za kterou stojí výtvarník Michael Lark (Gotham Central) a spisovatel Grek Rucka (Star Wars – Pašerákova zkouška). V prvním dílu, podtitulem Rodina jsme se mohli seznámit s bezútěšným světem, který se v důsledku klimatických změn musí vypořádat nejen s hrozícím hladomorem, ale také degenerací lidstva. Tomu se snaží zabránit šestnáct rodin ovládajících území, technologie a zdroje v určitých částech bývalých Spojených států amerických a pravděpodobně i zbytku světa. Příběh prvního svazku se soustředil na rodinu Carlyleů, která vládne západní polovině Severní Ameriky. Feudální, a v podstatě kastovní systém, na kterém je vláda tohoto klanu postavena, je poměrně jednoduchý. Na nejvyšší příčce pomyslného žebříčku jsou geneticky vylepšení členové rodiny, kteří tvoří vedení klanu, o něco níž stojí občané – zaměstnanci kteří pracují pro klan. Ti se pak dělí na vědce, vojáky a námezdní dělníky. Na nejnižším stupni společenského žebříčku pak stojí chamraď. To jsou lidé, kteří sice žijí na území klanu, ale nepracují pro něj. Mezi ně patří rodina Barretových.

„A co to neseš v košíčku, děvče?“, zeptal se uprchlý trestanec sladkým hlasem dlouhonohé blondýnky. „Hlavy, useknutý – a mluvící! A i na tebe něco práskly.“ No, Košík plný hlav sice není žádná pohádka, ba naopak, ale své jméno nedostal tenhle komiks od scénáristy Joe Hilla jen tak pro nic za nic. K hororu přidejte i spoustu dějových zvratů a svištící vikingskou sekeru…

Kultovní dílo H. P. Lovecrafta jako komiks? A navíc jako manga? Jak chcete sakra dělat horor s bublinama? Přátelé, vynechte rychlé soudy a brblání o nedotknutelném kultovním díle, protože tahle kniha vyvrátí vaše předsudky hned po pár prvních stranách. Gó Tanabe legendární příběh graficky vymazlil a dal mu takovou atmosféru, že budete valit bulvy jak umí komiks děsit.

„Pořád jsem musel myslet na to, jaké to je, když jste někým, kdo v podstatě existuje na úplně jiné úrovni, někde, kde neplatí vůbec žádná pravidla, kde máte všechnu tu úžasnou moc a sílu… a pak se z vás náhle stane obyčejný člověk. Kancelářský poslíček. S ohledem na to, kým jste býval, by to možná bylo horší než vězení. A ten příběh mě začal opravdu přitahovat, protože jsem si říkal, že když zvolím podobný přístup jako v CRIMINALU, mohu ho zpracovat způsobem, který by v Marvelu nebo DC nebyl možný. Může to být daleko zábavnější.“ (Ed Brubaker)

Olivier Ledroit je francouzský komiksový výtvarník známý ve Velké Británii především díky nesmírně populární fantasy sérii Black Moon Chronicles. U nás si však získal fanoušky díky sérii knih Requiem, Upíří rytíř, kterou vydalo komiksové nakladatelství CREW. To nyní přináší další z velkoformátových komiksů jimž tento nadaný kreslíř vdechl život. Tentokrát spojil síly s frankofonním spisovatelem Thomasem Dayem (například Macbeth, Roi d’Écosse) a z jejich spolupráce vznikl opulentní, oku lahodící příběh na pomezí steampunku a fantasy Wika. Ten původně vyšel v nakladatelství Glénat ve třech sešitech, anglické vydání Statix Wika pak bylo jediným souborným vydáním čítajícím více než 230 stran. Nakladatelství CREW vydalo právě toto souborné vydání, a to v překladu Richarda Podaného.