S ročním odstupem je tu další „okénko“ do oggerdovského světa. Tedy, přesněji, těsně (cca o 70 let) předoggerdovského. Vladimír Šlechta zrecykloval a poněkud doplnil soubor notně letitých povídek o Emmě Richter a předkládá je v uceleném souboru čtenářské veřejnosti.

Sarah Watersová vydala u svého dvorního nakladatelství Argo další literární bombu bořící sexuální klišé. A tak po Zlodějce, Špičkou jazyka, Malém vetřelci a Noční hlídce přišla na řadu i Náklonnost, autorčin původně druhý román, ze všech jejích děl zřejmě nejtemnější a také pořádně duchařský.

Neil Gaiman dnes patří mezi autory, jejichž každá další kniha k sobě poutá nemalá očekávání. Nejinak tomu bylo i v případě novely Oceán na konci uličky, která je jak gaimanovská, a zároveň tak jiná, než ostatní autorova díla…

Ano, je to tu zas. Historie neproběhla tak, jak nám vyprávěli ve školce, Ježíš a jeho kapela byli ve skutečnosti jinačí formáti, zlá katolická církev tají, co může, a realita, v níž žijeme, skrývá nejednoho manipulátora, který hraje s lidmi Člověče nezlob se. Kdybyste znali Pravdu, mozek by vám vytekl ušima, ve světě by zavládla anarchie a banány by byly zas o něco dražší…

Lezení do vraků starejch tankerů a vyrvávání jejich vnitřností z malejch a těsnejch míst není práce pro každýho. Je to privilegium pro ty nejmenší, nejlehčí a nejšikovnější. Práce jen pro lidi z lehký party. Nikdo jinej na tuhle kořist nárok nemá. Krom některý jiný lehký party. Ale to my si zajistíme. Máme předáka, máme značky a máme tím pádem ochranu party. A přes to vlak nejede.

Knih pro mládež vychází slušné množství. U málokteré z nich však máte pocit, že by si ji mládež doopravdy MĚLA přečíst. Ještě ojediněleji pak nutkání vnutit ji i dospělákům. A právě mezi tyhle vzácné výjimky se kniha Lois Lowryová vejde.

Na pokračování postkatastrofického sci-fi thrilleru Přechod od Justina Cronina jsme museli čekat přes dva roky. Přiznám se, že přesto, jak se mi první díl líbil, jsem na tuto trilogii pozapomněl. Proto na mě zapůsobilo vydání druhého dílu trochu jako blesk z čistého nebe. Přízvisko bestseller poslední dobou získává více knih, než by bylo zdrávo, a ne vždy zcela po právu, což mnohdy vede ke zklamání pramenícímu z vysokého očekávání. K Přechodu jsem tedy přistupoval obezřetně, výsledek mě však mile překvapil. I proto jsem od Cronina očekával, že nasazenou laťku minimálně udrží i ve Dvanáctce.

Dívka s horkou hlavou a talentem na maléry: Riley, napůl upír, napůl vlkodlak, spoléhá hlavně na instinkty a věří jen svému bratrovi. Pro ránu ani pro ostré slovo nejde daleko, do všeho se vrhá po hlavě a na nohou nosí lodičky s dřevěnými jehlovými podpatky – mezi krvežíznivými upíry je to totiž celkem praktická zbraň. Její pátrání po záhadně zmizelém dvojčeti je plné rvaček, cákanců krve a zároveň erotického napětí, které ve vlkodlacích roste během týdne před úplňkem.

Nakladatelství Polaris pokračuje ve vydávání knih Neala Ashera. Nový počin nese název „Stín škorpiona“, spadá do „cormakovské“ řady a mapuje začátky kariéry Iana Cormaca. Na pultech na první pohled zaujme špičkovou ilustrací na přebalu, jejíž efekt zcela zastíní tuctovou anotaci na protilehlém konci knihy.

Po více než roce u nás vyšel druhý díl Ruinské trilogie od spisovatele Simona Toyneho a my se tak můžeme vrátit do starobylého města Ruina na jihu Turecka. Události v minulém díle nabraly nečekaný spád. Dokáží novinářka, bývalý voják a detektiv zabránit zániku lidstva?