Každý král musel nějak začínat, každý nějak přišel na svět. Většinou se to neobešlo bez krve a křiku. Nejinak tomu bylo i v případě Stephena Kinga – nomen omen krále hororu, a jeho literárního debutu Carrie.

Thisby, skalnatý ostrov, jehož útesy omývají chladné vody Atlantiku, je každoročně dějištěm dostihů „ve znamení Štíra“ – po nehostinných plážích se v listopadovém přílivu prohání děsiví vodní koně a písek se barví krví poražených.

Neuplynula dlouhá doba a dostává se nám do rukou druhý díl dvousvazkového románu inspirovaného populární herní sérií The Elder Scrolls. Na nic tedy nečekejme a vydejme se do světa surové fantasy plného kouzel, mečů, seker, nemrtvých a hlavně dobrodružství.

Za dvěsta padesát korun můžete dát s přáteli pár pivek. Nebo můžete zajít do kina na 3D film a ještě si k tomu dopřát popcorn nebo colu. Dvěsta padesát korun taktak pokryje náklady na koncert ne zrovna věhlasné kapely. A nebo si můžete koupit knihu a užít si s ní krásný dlouhý večer.

Roboti všude a na každém kroku. Někteří jsou hloupí a uposlechnou příkaz člověka, jiní však mají pravomoc detekovat odchylky v chování lidí a to nežádoucí eliminovat. Lidstvo se stalo vlastní zfetovanou karikaturou. Hrdinové příběhu tvoří poněkud netradiční milostný trojúhelník: on, ona a robot…

Kdo je tady zase, mohli byste se ptát. Obálka románu Timura Vermese s patkou a nápisem soustředěným do podoby úzce zastřiženého knírku však nenechává na pochybách. Postrach dvacátého století, jehož stigma v sobě nosí civilizace dodnes. Adolf Hitler.

Když jsme v Amélii a tmě opustili příběh věčně mladé dívky a její maminky, vstoupily právě do světa barev, života a zábavy. Obě našly přítelkyně „svého“ věku, které jim náš svět mohou zprostředkovat. Jejich dům se také podařilo zachránit, mohly by tedy žít spokojeně v trojské vilce a pomalu objevovat současnost. Život ale není růžový, ani pro duchy ne…

Vdavky, o které se nikdo neprosil. Vítězství premiéra, o kterého polovina planety nestojí. Císař, kterého nenávidí valná většina jeho vlastní vlády, a čtyři planety obývané lidmi, stojící vůči sobě v jakés takés mírové konstelaci…

Potopená loď, začarovaná kamenná zahrada a tajemný dům na pláži, který skrývá nepředstavitelné tajemství. To jsou ingredience, ze kterých Carlos Ruiz Zafón připravil svůj lehce hororový román pro mládež Kníže z mlhy. Na malém prostoru předvádí neuvěřitelné věci, a potvrzuje tak mé podezření, že je jedničkou ve svém řemesle. Jednoduše skvělé, krátké, rychlé, úderné a děsivé.

Majestátný hrad, tyčící se nad vesnicí, byl hlavní postavě a jejím přátelům oporou nejen v dětství, kdy potřebovali nebo chtěli uniknout od nesnesitelnosti běžného života či hněvu rodičů, ale nakonec i v době, kdy se na lidstvo rozhněval sám svět. Malevil, strážný anděl nad Malejacem.