Stalo se Vám něco opravdu zvláštního? Něco, co si nedokážete rozumně vysvětlit, a policie by s Vámi neztrácela čas nebo si myslela, že jste blázen? Kontaktujte detektivní kancelář Sirius.

Tommyknockeři u nás už jednou vyšli – neblahé paměti v devadesátých letech, s překladem od pána, jehož jméno se nevyslovuje. Takže zpráva, že se blíží nový překlad od Milana Žáčka, byla přijata s neskrývaným jásotem. Takovým, že o knize musíme poreferovat podvakrát.

V čem byl vždycky Stephen King mistr, je schopnost pracovat s tím nejbrakovějším materiálem a dokázat s ním vyděsit kde koho. Démonem posedlý mandl, vraždící auto, krvelačný klaun, vzteklý pes, strašidelný hotel, upíři, mimozemšťané, krysy… Mohl bych pokračovat dál, ale myslím že už je jasné, na co se snažím poukázat. U kohokoliv jiného byste zakroutili hlavou a odsoudili ho pro kýčovitou prvoplánovost. Ne tak u světoznámého Mistra hororu. Protože on to prostě umí.

Na téhle knize je bezvadné především to, že je přesně tím, čím je. Takže než začnete přemýšlet, nakolik vás může oslovit, nebo ne, zodpovězte si v duchu jednu jedinou otázku: Mám rád tvorbu Raye Bradburyho? Jestli ano, už nemusíte nic řešit a vyplázněte ty čtyři stovky, které kniha stojí. V opačném případě si za ušetřené peníze kupte něco, co vám udělá radost. Výsledek bude stejný v obou případech – budete spokojeni.

Písně temných věků. Jen tři slova, přesto bohatě stačí k tomu, aby rozezněla struny fantazie, jež ihned začne snovat představu temných, neprostupných hvozdů, obývaných divou zvěří i lecčím ještě horším, představu světa, kde je každodenní život neustálým bojem, jak se sebou samým, tak s ostatními lidmi i s přírodou a dalšími záhadnými silami.

Strach je emoce, kterou vyhledává každý z nás. Zároveň ovšem máme každý jinde práh, kdy se strach projeví jen jako příjemné mrazení a kdy se nám zastavuje dech a srdce buší o závod. A někdy je možné se bát natolik, že to člověka zabije… Joe Hill nám v povídkové knize Bobby Connroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy odpovídá na naše volání po strachu měrou více než vrchovatou a zkoumá, jaké jsou jeho, i naše hranice…

Lucus, Hugo, Nebula. Locus, Hugo, Nebula. A tak pořád dokola. Informace o získaných literárních cenách jako by tvořila stálý podnázev všech jedenácti povídek, zařazených do této nevšední sbírky. Takže milí fajnšmekři, nenechte si tuhle parádní přehlídku ujít!

V únoru minulého roku jsme měli možnost seznámit se s pozoruhodnou románovou prvotinou amerického spisovatele Dana Wellse (1977) Nejsem sériový vrah. Ano, říkám pozoruhodnou, přestože většina normálních lidí knihu hodí přes palubu už jen podle názvu a anotace.

Nic nenadchne tak jako čistokrevná akční fantasy. Jistě, postrádá filozofický přesah a všechny ty hrozně důležité věci, bez kterých se intelektuálové neobejdou, ale jedno se jí upřít nedá. Dokáže vzbudit hluboko ukryté emoce, které pod nánosem civilizačního vývoje zakrněly. Zadupat nepřítele do prachu spálené země možná není úplně nejlepší způsob komunikace, ale zaručeně funguje, když chcete někomu říct, že si má sbalit svých pět švestek a táhnout tam, kam slunce nesvítí. Ano, je to barbarské, primitivní a divošské. Ale kruci, jak euforické!

Na knižní zpracování počítačových her si čtenáři již začínají zvykat. Diablo, Warcraft, StarCraft, Halo, Mass Effect. To je pouze malý výčet známých herních značek, které nakoukly do světa literatury. Není tedy divu, že došlo konečně také na jednu z nejznámějších RPG sérií, The Elder Scrolls. První díl z dvojsvazkového románu určitě stojí za pozornost a to nejen pro počítačové hráče, autorem je totiž v zahraničí známý a zkušený spisovatel sci-fi i fantasy Greg Keyes.