Za dvěsta padesát korun můžete dát s přáteli pár pivek. Nebo můžete zajít do kina na 3D film a ještě si k tomu dopřát popcorn nebo colu. Dvěsta padesát korun taktak pokryje náklady na koncert ne zrovna věhlasné kapely. A nebo si můžete koupit knihu a užít si s ní krásný dlouhý večer.

Roboti všude a na každém kroku. Někteří jsou hloupí a uposlechnou příkaz člověka, jiní však mají pravomoc detekovat odchylky v chování lidí a to nežádoucí eliminovat. Lidstvo se stalo vlastní zfetovanou karikaturou. Hrdinové příběhu tvoří poněkud netradiční milostný trojúhelník: on, ona a robot…

Kdo je tady zase, mohli byste se ptát. Obálka románu Timura Vermese s patkou a nápisem soustředěným do podoby úzce zastřiženého knírku však nenechává na pochybách. Postrach dvacátého století, jehož stigma v sobě nosí civilizace dodnes. Adolf Hitler.

Když jsme v Amélii a tmě opustili příběh věčně mladé dívky a její maminky, vstoupily právě do světa barev, života a zábavy. Obě našly přítelkyně „svého“ věku, které jim náš svět mohou zprostředkovat. Jejich dům se také podařilo zachránit, mohly by tedy žít spokojeně v trojské vilce a pomalu objevovat současnost. Život ale není růžový, ani pro duchy ne…

Vdavky, o které se nikdo neprosil. Vítězství premiéra, o kterého polovina planety nestojí. Císař, kterého nenávidí valná většina jeho vlastní vlády, a čtyři planety obývané lidmi, stojící vůči sobě v jakés takés mírové konstelaci…

Potopená loď, začarovaná kamenná zahrada a tajemný dům na pláži, který skrývá nepředstavitelné tajemství. To jsou ingredience, ze kterých Carlos Ruiz Zafón připravil svůj lehce hororový román pro mládež Kníže z mlhy. Na malém prostoru předvádí neuvěřitelné věci, a potvrzuje tak mé podezření, že je jedničkou ve svém řemesle. Jednoduše skvělé, krátké, rychlé, úderné a děsivé.

Majestátný hrad, tyčící se nad vesnicí, byl hlavní postavě a jejím přátelům oporou nejen v dětství, kdy potřebovali nebo chtěli uniknout od nesnesitelnosti běžného života či hněvu rodičů, ale nakonec i v době, kdy se na lidstvo rozhněval sám svět. Malevil, strážný anděl nad Malejacem.

Stephen King je znám nejen jako král hororu, ale také tím, že je poněkud grafoman a jeho knihy nepatří k těm útlým. Například To se dá použít jako zbraň hromadného ničení. I to je důvod, proč Holčička, která měla ráda Toma Gordona, která má nějakých 200 stran, zaujme na první pohled.

Kniha, která je existujícím důkazem, že Sapkowski rozhodně není jediný Polák, při zvuku jehož jména by měl bibliofil zastříhat ušima, konečně dorazila i do tuzemských zeměpisných šířek, dva roky po díle prvním. A s ní se vrátila i dálka a ideály opravdové cti a bratrství, které Meekhánské příběhy tvoří stejně přirozeně jako desítky různých etnik, barevností a životem připomínající karnevalové konfety rozfoukané podzimním větrem. Neměla by nikomu uniknout.

Vítejte ve Wayward Pines, malebném americkém městečku, sevřeném v působivém objetí vysokých skalních štítů. Vítejte v městečku tak klidném a spořádaném, až z toho mrazí.