Vladimír Šlechta na pole historické detektivky vkročil opatrně prvním dílem série Nebezpečná Praha Rudolfa II. – románem Italský gambit. V něm se čtenáři seznámili se zchudlým rytířem a učitelem šermu Jakubem Jelínkem z Hiršbergu a jeho přítelem Matějem Sádlem, kteří měli ve službách místokancléře Českého království Kryštofa Želinského, za úkol doprovodit do hlavního města tajemného italského šlechtice Domenica. Celá záležitost se však dost zamotala a oběma hrdinům začalo jít záhy o život…
Viv byla legendární hrdinkou. Jenže nic netrvá věčně a neustálé boje, nebezpečí a prolévání krve vyčerpá i ty nejtvrdší orky, a tak Viv zatouží po změně. Klídek, pohoda, káva a k ní něco sladkého? Ano, přesně tak si to orčí bojovnice představuje – jen namísto u stolku s kouřícím nápojem se Viv vidí za pultem.
Hororové motivy do pohádek prostě patří. Vždy v nich měly své neoddiskutovatelné místo, a i přes veškeré snahy o jejich zjemňování stejně nakonec mezi ty nejpoutavější a nejzajímavější patří ty nejtemnější. Na tom se prostě nic nezmění.
Vrátit se k temným místům své minulosti vyžaduje odvahu. Spoustu odvahy. Nebo trochu nepříčetnosti, jak se to vezme. Občas stačí jen malý impuls a vše se vrací. A přesně to je případ Leny, která se snažila udělat za událostmi z minulosti tlustou čáru, ale její dobré jí srdce nedovolí odmítnout pomoc starému známému…
Rutinní mise, během které se nemá co podělat. Prostě jen vesmírný let, po kterém si má pár zelenáčů udělat čárku do kolonky „Moje první absolvovaná mise s Vesmírnými borci“. A ani volání o pomoc z malé výzkumné stanice na opuštěné planetě by tuhle pohodu nemělo narušit. Nemělo, ale…
Svět občas potřebuje ukázat, že i v těžkých časech plných násilí a beznaděje je tu někdo, kdo se problémům postaví čelem. Co na tom, že to nejsou zrovna superhrdinové…
„Všechny dveře jsou nám otevřené a všechny hranice jsou stejně pomyslné jako spojnice, které kreslíme mezi hvězdami…“ To píše v jednom ze svých dopisů Sol Uriarte, postava nového románu finské spisovatelky Emmi Itäranty, jejíž dystopická vize globální přírodní katastrofy je jedním velkým varováním.
Ve dvaceti povídkách amerického spisovatele Thomase Ligottiho do naší reality plíživým pohybem pronikají invazivní hrůzy zachvacující převážně homodiegetické vypravěče, kteří se nám takto snaží podat svědectví o postupné ztrátě vlastního fyzična a identity. Nikdo nejsme v bezpečí. Ať už jsme náměsíčník, nespavec, nebo nebožtík.
Některá rána jsou krutá, a tom ví Martin Syrovčák své. Jenže tohle ráno jen tak něco nepřekoná – probudit se ve společnosti dvou pohledných dam, s hlavou jako střep a k tomu… Ty dvě ho pokousaly a z Martina je najednou upír!
Chcete se znovu ponořit do příběhu, v němž autor zamíchal časoprostorem a slepil devět časových rovin? A užít si tu zábavu, když se střetnou lidé z doby kamenné s římskými legionáři, obyvateli středověku, nacistickým wehrmachtem, našimi současníky či následovníky i o sedm století dál?