Fanoušci urban fantasy si poslední dobou na nedostatek čtiva rozhodně nemůžou stěžovat. Tento žánr, zdá se, nabírá stále na popularitě, a tak není divu, že se na pultech knihkupectví u nás objevují jeho zástupci častěji než kdy dříve. Jedním z nich je i Šerochodec od Kat Richardsonové, který kombinuje urban fantasy s detektivkou a paranormálními motivy.

Hvězda Harryho Harrisona u nás na dlouhých sedm let uhasla. Nyní se ji znovu pokouší rozžehnout nakladatelství Laser-books. Lidé kolem Tomáše Jirkovského to vzali od podlahy a potřetí vydali autorův debut, První planetu smrti.

Pravda, přečetla jsem tuto knihu jen jednou a už původně bílá polovina obálky není zas tolik bílá. To však není jediná vada na kráse tohoto díla. Skoro by člověk rád parafrázoval nesmrtelnou větu skeptického profesora Kellera v jednom nedávném televizním pořadu: Za co vlastně tu Magnesiu Literu dávají…?

Od série Agent X-Hawk fanoušci očekávali vyprávění zaměřené na „ty špatné“. Druhý díl však dává najevo, že redakční koncepce je někde jinde. Glorifikace zla se nekoná. Spin-off Johna Francise Kováře totiž funguje hlavně jako zastřešení příběhů, v nichž se ikona Kovářů rovnováhy nevyskytuje.

Hned zpočátku si tato kniha s sebou nese dva výrazné handicapy. Prvním je fakt, že na pulty doráží tři roky po premiéře Abramsova filmu a druhým, ale snad jen pro některé, může být i skutečnost, že se jedná o přepis filmového námětu, což za prvé automaticky svádí ke srovnávání s filmem a za druhé oslabuje pozici knihy jako samostatného literárního díla.

Obecně, snad jako každý, nerada čekám. Zvláště u rozečtených příběhů na pokračování, kdy časem zapomenu i o čem je. Proto se radši vyhýbám sériím s přísně navazujícím dějem a raději sáhnu po povedené povídce. Jenže někdy člověk prostě zatouží mít svůj oblíbený svět, do něhož se bude moci stále vracet. A některé ságy za to opravdu stojí. A právě takové bonbónky nám květnová Pevnost přinese…

Kniha s podtitulem Kronika české science fiction 2 (první díl: Vládcové vesmíru) obsahuje díla časově vymezená od Vladimíra Babuly k Alexandru Kramerovi. Příběhy tedy pocházející částečně z onoho neslavného období, kdy se autoři často uchylovali ke scifi, aby v ní skryli narážky na panující komunistický režim. V knize však najdete i čistou scifi psanou takřka dobrodružným stylem. Ale podívejme se na sborník poněkud podrobněji.

Když je jedna kniha úspěšná, autor píše další a další. Když už ale dokončí celou sérii a všem jeho fanouškům je líto, že je další svazky podobného rázu nečekají, autor to nevzdá a napíše další dílo ze stejného světa, kde se občas mihnou známé tváře. Změní se ale hlavní hrdinové a samozřejmě samotný příběh.

Je mladá, drzá, má ostrý jazyk a talent pro čarování. Studuje praktickou magii na Starminské Vysoké škole magie, věštění a bylinkářství a jmenuje se Volha Redná. Její povolání je zaklínačka. Přestože lidi ani upíři ji nemají zrovna moc v lásce, vy jako čtenáři si ji snadno oblíbíte.

Dívka na klíček byla bezpochyby jedním z nejočekávanějších titulů minulého roku, tedy aspoň co se scifi týče, a jako taková byla připravena na předvánoční trh. V zahraničí opěvovaná kniha získala několik cen a teď se čeká, jestli uspěje i v našich Cenách Akademie SFFH. Podívejme se tedy na vypravěčského alchymistu Bacigalupiho poněkud podrobněji.