Pyšní-li se nějaká kniha ověnčením proslulými cenami Hugo, Nebula či Locus, resp. oceněním pro nejlepší žánrový titul Německa, Španělska a Itálie a je-li její autorka členkou Síně slávy žánru science fiction, nositelkou Ceny Roberta A. Heinleina a nejnověji i Velmistryní žánru, může čtenář očekávat v podstatě jen dvojí: daný titul je buď naprostá bomba žánrové literatury – anebo totální úlet.

Sergej Lukjaněnko má mezi tuzemskými čtenáři skvělé jméno, každá jeho další kniha tedy v rámci našeho oblíbeného žánru patří mezi nejočekávanější zboží na trhu. Největší zásluhu na tom má samozřejmě Hlídková série, Lukjaněnko je však spisovatelem, který se nebrání převlékání kabátků. Své čtenáře si nachází i ve zcela jiných subžánrech – od fantastiky pro mladistvé přes space opery po kyberpunk. Dokonalý literární chameleon.

Ačkoli začíná léto a každý se těší na teplé dny i noci strávené pod širým nebem, přece jen se nabízí i další zábava, která nás má nalákat do stinných prostor kin a domovů. Mohli bychom ji nazvat přímo ďábelským svodem. Protože ať už na nás útočí z filmových pláten, monitorů či stránek knih, je těžké odolat.

Před několika lety jsme nebyli tak viditelní. V ústraní jsme si snili naše sny, přijímali duševní potravu, vedli nekonečné rozhovory. Pak se ale doba změnila a z našeho životního stylu se stal bezmála módní trend. Onen kdysi opomíjený pojem, zatracovaný svým okolím a určený pouze k absorpci posměšků, se proměnil v kouzelnou formuli lidí, kteří hrdě hlásí: Jsem geek.

Ještě před vstupem do jedenadvacátého století jsem měla to štěstí až do zemdlení hrát na Sony Playstationu malý herní klenot od Hidea Kojimy, nazvaný Metal Gear Solid, fantastickou stealth akci s charismatickým agentem v hlavní roli. Je rok 2012 a já otevírám knihu od Raymonda Bensona. Očekávání je velké, protože mne čeká setkání s přáteli, které jsem mnoho let neviděla. S pěkně nebezpečnými přáteli.

Mass Effect není jen velitel Shepard. Knižní série se už od začátku pohybovala mimo pole působnosti posádky Normandy – začínala Zjevením vysvětlujícím, jak se vlastně David Anderson nestal první lidskou Spektrou. V dalších dílech již zůstala jeho osudům věrná, konkrétně těm spojeným s pohlednou vědkyní Kahlee Sandersovou.

Slavná antologie editora Isaaca Asimova se dočkala u nás již třetího vydání. Poprvé je však kniha doplněna o doslovy sestavovatele a podněty k zamyšlení. Malý bonus je přidanou hodnotou už tak významného sborníku, a navíc pevná vazba a luxusní podoba knihy by mohla ke koupi přesvědčit i majitele předchozích vydání. Pro ty neznalé jsou pak určeny následující řádky.

Well. Nastal den D, hodina H, a především netrpělivě očekávaný Dlouhý černý úsvit. Na Kováře rovnováhy dopadla bota osudu (čili hraběte z Jestřábí Lhoty). Multiverzum se propadá do chaosu, John Francis i se svými přáteli do průšvihu zvícím několikakilometrové latríny, a celá série Agent JFK do (toužebně očekávaného?) restartu. A že skutečně bude co restartovat…

Zombie jsou sice ohrané, ale pořád oblíbené téma. V potácejících se mrtvolách prahnoucích po našich mozcích se skrývá něco, co nás nepřestane fascinovat. Čeho se nepřestaneme bát. A nyní se jich zmocnil švédský prozaik John Ajvide Lindquist a stejně jako to před několika lety provedl s upíry, uchopil celou zombie tématiku úplně jinak. Představil je jako něco, čeho se možná bojíme ještě víc než agresivních shnilých monster.

Po lehce zdramatizovaném několikaměsíčním čekání se konečně na trhu objevila Šlechtova Keltská brána. Zatím poslední (chronologicky i fakticky) román ze světa po druhé energetické válce nám předkládá nové dobrodružství známého komanda ve složení Oggerd, Hal Hargo a Pěnkavka Gowery.