Návrat změnil vše. Většina lidí podlehla nákaze a stali se z nich mudo – nečistí. Města se proměnila v trosky a upadla v zapomnění. Na Zemi zůstalo jen několik málo bezpečných míst, okolo kterých vystavěly zbytky lidí vysoké hradby a ploty, aby se tak oddělily od nebezpečných nečistých, jejichž kousnutí znamená definitivní konec…

This is a weird book. Prvních dvacet stránek jsem si říkala, že tohle nedám. Klopýtat mezi češtinou a angličtinou, mnohdy v jedné větě, mi přišlo spíš jako lingvistické cvičení než jako čtenářský zážitek.

Nakladatelství Fantom Print možná nezískává Ceny Akademie, ale knih ročně vydá spousty. To je jasným důkazem, že jsou žádány, že je čtenáři mají rádi. Přidejte si k tomu dobrý marketing a získáte představu, jak udělat z vydávání fantastiky dobrý byznys. Začít s vydáváním nového autora je však vždy nejistý podnik. Pojďme se tedy podívat na úvodní knihu trilogie Kroniky havranů spisovatele Jamese Baclayho.

Barcelona. Katalánská metropole, sídlo mocného FC, místo, kde Gaudí nikdy nedokončil svoji slavnou katedrálu, město, kterému vyzpíval lásku umírající Freddie Mercury. A také prostor pro objevování nebezpečných věcí, které se ukryly v historickém jádru města a pod ním ve skvělém frankensteinovském příběhu na španělský způsob.

Námětem zahraničních povídek poslední XB-1 jsou rodina, vzpomínky. České příběhy zase vyprávějí spíše o šílenství či prostě nenormalitě. Lidem univerzálně blízká témata; a jak je vidět, zpracování těchto obecných základů vede k některým zajímavým otázkám o budoucnosti, případně neobvyklým ztvárněním známého světa obohaceného o fantastický prvek.

Když se řekne polská fantasy, drtivá většina českých fanoušků tohoto literárního žánru okamžitě unisono vyhrkne: Andrzej Sapkowski! Obliba duchovního otce zaklínače Geralta z Rivie je v českých zemích opravdu neotřesitelná. Větší váhání ovšem nastane, pokud by se měl jmenovat ještě někdo další. Jistě, všichni známe i další velká jména polské fantastiky. Nemalé oblibě se u nás těší např. Andrzej Pilipiuk, Konrad Lewandowski nebo Jarosław Grędowicz. Myslím, že se nespletu, když řeknu, že na žádného jiného autora ale nepřísahá takové množství oddaných čtenářů jako právě na Sapkowského. Položme si proto kacířskou otázku: je vůbec možné, aby byl Mistr z pomyslného trůnu někdy sesazen?

Nedá se říct, že by nás nakladatelství Plus právě zahrnovalo žánrovými knihami. Když už ale něco vydá, stojí za to si to pořídit. Nejinak je tomu i u titulu Nekromant Johannes Cabal a následující řádky vás snad o této pravdě přesvědčí.

Pyšní-li se nějaká kniha ověnčením proslulými cenami Hugo, Nebula či Locus, resp. oceněním pro nejlepší žánrový titul Německa, Španělska a Itálie a je-li její autorka členkou Síně slávy žánru science fiction, nositelkou Ceny Roberta A. Heinleina a nejnověji i Velmistryní žánru, může čtenář očekávat v podstatě jen dvojí: daný titul je buď naprostá bomba žánrové literatury – anebo totální úlet.

Sergej Lukjaněnko má mezi tuzemskými čtenáři skvělé jméno, každá jeho další kniha tedy v rámci našeho oblíbeného žánru patří mezi nejočekávanější zboží na trhu. Největší zásluhu na tom má samozřejmě Hlídková série, Lukjaněnko je však spisovatelem, který se nebrání převlékání kabátků. Své čtenáře si nachází i ve zcela jiných subžánrech – od fantastiky pro mladistvé přes space opery po kyberpunk. Dokonalý literární chameleon.

Ačkoli začíná léto a každý se těší na teplé dny i noci strávené pod širým nebem, přece jen se nabízí i další zábava, která nás má nalákat do stinných prostor kin a domovů. Mohli bychom ji nazvat přímo ďábelským svodem. Protože ať už na nás útočí z filmových pláten, monitorů či stránek knih, je těžké odolat.