Kniha s podtitulem Kronika české science fiction 2 (první díl: Vládcové vesmíru) obsahuje díla časově vymezená od Vladimíra Babuly k Alexandru Kramerovi. Příběhy tedy pocházející částečně z onoho neslavného období, kdy se autoři často uchylovali ke scifi, aby v ní skryli narážky na panující komunistický režim. V knize však najdete i čistou scifi psanou takřka dobrodružným stylem. Ale podívejme se na sborník poněkud podrobněji.

Když je jedna kniha úspěšná, autor píše další a další. Když už ale dokončí celou sérii a všem jeho fanouškům je líto, že je další svazky podobného rázu nečekají, autor to nevzdá a napíše další dílo ze stejného světa, kde se občas mihnou známé tváře. Změní se ale hlavní hrdinové a samozřejmě samotný příběh.

Je mladá, drzá, má ostrý jazyk a talent pro čarování. Studuje praktickou magii na Starminské Vysoké škole magie, věštění a bylinkářství a jmenuje se Volha Redná. Její povolání je zaklínačka. Přestože lidi ani upíři ji nemají zrovna moc v lásce, vy jako čtenáři si ji snadno oblíbíte.

Dívka na klíček byla bezpochyby jedním z nejočekávanějších titulů minulého roku, tedy aspoň co se scifi týče, a jako taková byla připravena na předvánoční trh. V zahraničí opěvovaná kniha získala několik cen a teď se čeká, jestli uspěje i v našich Cenách Akademie SFFH. Podívejme se tedy na vypravěčského alchymistu Bacigalupiho poněkud podrobněji.

A jak to bylo dál? Krásný věk, z něhož někteří, mezi něž se s radostí počítám, snad nikdy nevyrostou. Pokud se mezi ně počítáte také, tak právě vy, milovníci všech příběhů, romantických, strašidelných, akčních i komických, slyšte: tuhle knihu musíte mít.

Co když vedle toho „našeho“ světa existuje ještě jakýsi „Skutečný svět“, plný nočních děsů a příšer, jako jsou upíři, vlkodlaci či poltergeisti, kteří nás neustále ohrožují? Naštěstí tady máme partičku dospívajících sexy lovců, která se – spolu s několika dospělými, aby se neřeklo – stará o naše bezpečí. Dru Andersonová, hrdinka tohoto příběhu, je dcerou právě jednoho takového lovce a spolu s ním zbavuje svět problémů…

Kvothe sa postavil, zakrúžil ramenami a natiahol si chrbát. „Zajtra vám porozprávam pár mojich najobľúbenejších príbehov. O mojej ceste do Alveronu. O Ademčanovi, ktorý ma učil bojova. O Felurian…“ (Meno vetra, s. 631) … a Strach múdreho muža je práve o druhom dni rozprávania.

Nebo Morek, chcete-li. Loď, která velikostí přesahuje planetární světy, sestrojená neznámo kým, letící po kurzu neznámo kam už miliardy let. Než ji na okraji Mléčné dráhy objevili lidé, anektovali ji a věrni své povaze si z ní udělali kšeft. A na tomto pozadí Robert Reed v prvním z dvojice volných románů zkoumá témata jako přežití, nesmrtelnost, integrace a fascinace makroskopickými perspektivami.

Číst tuto knihu je tak trochu jako vstoupit do světa za zrcadlem, všechno se zdá absurdní, ale možná ne o nic víc než naše každodenní realita. Hrabošů, kteří hrabou především pod sebe, podobných lidem ne jen podle jména, je totiž v každém světě víc než dost…

Druhá část trilogie Věk objevů Michaela A. Stackpola je tu. Od prvního dílu se nic nezměnilo, takže můžeme čekat znovu velkou dávku dobrodružství. Tentokráte jde však již do tuhého a příchod desátého boha předznamenává velkou bitvu o osud celého světa.