Legendy trhlinové války jsou výplodem nápadu pana R.E. Feista pozvat na svůj píseček zvaný Midkemie jiné klučíky s vlastními bábovičkami. Jenže občas se mine účinkem i dobrá myšlenka a co se jednou zdaří, napodruhé už nemusí být tak úplně košer. Stejně jako u Čestného nepřítele, i zde po pár stránkách poznáme, že tohle Feistův styl prostě není, takže sám Feist při psaní asi sloužil jenom jako kontrolor odkazů na předchozí knihy, kdyby se J. Rosenberg přespříliš odvázal.

Když se těsně před Vánoci objevila na trhu kniha u nás nepříliš známého australského autora Gartha Nixe, vzbudila ihned pozornost svým netuctovým vzhledem. Sabrielin luxusní formát (umocněný navíc vkusným převzatým přebalem) skutečně mezi obvyklým tuzemským fantasy “hadrbackem” vyniká, avšak to, čím si skutečně zasluhuje čtenářskou pozornost, naleznete uvnitř.

Román Něco z Noční strany nám přináší děj velmi podobný slavné knize Neila Gaimana Nikdykde. Opět tajemné místo v Londýně, kde není smrt a zločin ničím zajímavým. Nová tvorba u nás již dobře známého fantasy spisovatele Simona R. Greena tentokrát hraje na úlně jinou notu, než ta starší.

Český autor fantastiky Leonard Medek si nedávno posteskl, že se v Čechách takřka nevydávají díla „otců zakladatelů“ žánru (tj. před-tolkienistů). Jako na zavolanou přichází antologie povídek mnoha starších autorů, která nás zavádí jak ke genezi Tolkienova díla, tak k pracím, jež s ním přímo nesouvisí, ale o žánru velice poučí.

Po dlouhé pauze se na trhu objevil další, již sedmý díl proslulé Baldwinovy space opery Navigátor. Jmenuje se „Vzdor“ a vedle dalšího příběhu navigátora Wilfa Brima přináší i řadu změn proti zavedeným zvyklostem, o kterých se nedá jednoznačně říci, že by byly ku prospěchu věci.

Jestli vám bude nějaký „znalec“ tvrdit, že všechny zajímavé knihy už u nás vyšly a že se nedá nic kvalitního sehnat, nevěřte mu. Není to pravda a nakladatelství Triton to opakovaně dokazuje. Román „Vodní rod“ , o kterém chci dnes napsat, je dalším potvrzením toho, že kdo hledá, ten i v zdánlivě vyloveném rybníku najde pěkný úlovek.

Konec ságy se blíží mílovými kroky. Třetí díl za námi, čtvrtý hned za rohem. Pokud jste byli vneseni jako já do této nedaleké budoucnosti, s nepokrytým nadšením jste sledovali pokroucené osudy Robinette Broadheada a ještě neznáte třetí díl, můžete směle pokračovat ve čtení.

Co říkáte novému Kulhánkovi? Asi nic, že? Na toho si musíme ještě tak půl roku počkat. Ale do té doby se můžete potěšit další knihou z produkce Miroslava Žambocha, která svým stylem sedne všem zarytým fandům obou spisovatelů. Na to můžete vzít jed.

Ve světě, kde neexistuje zločin, bývá obvykle o kvalitní detektivy nouze. Není tedy divu, že když na téměř liduprázdné, ale technicky vyspělé Solárii, považované za centrum vesmířanské robotiky, dojde k jevu tak nevídanému jako je vražda, musí se místní úřady poohlédnout po vyšetřovateli „zvenčí“. A tak je newyorský detektiv Eliáš Baley, jemuž úspěšné vyřešení vraždy ve Vesmírném městě přineslo jistý věhlas, nucen vyrazit na svět, který se od přelidněné Země liší jako noc a den.

Už dlouho jsem nečetl „putovací“ fantasy. Příběh špionážní bárky Měsíčního stínu je učebnicovým příkladem toho, jak lze s novými nápady zpracovat tento již klasický subžánr fantasy. Máme tu skupinku nanejvýš nepravděpodobných hrdinů, jeden mocný artefakt schopný zničit svět a hromadu dalších potíží (od barbarských armád po mořskou nemoc)…