Doom, každý kdo přičichl ke světu počítačových her to slovo zná. Je to fenomén herního průmyslu, který navždy pozměnil historii domácí zábavy. Po kolena v mrtvých je první z řady románů, které jsou tímto skvostem volně inspirovány. Jak se převod do literární podoby povedl si můžete přečíst v naší zevrubné recenzi.

Velkolepý román z Odeonu jako by mezi fantastiku a komiksy nezapadal, přesto si i na FP zaslouží velkou pozornost. Ne snad proto, že jeden z hrdinů za války utíká z Prahy, ale proto, že se v Americe stává komiksovým kreslířem, jehož očima zažijeme Zlatý věk komiksu na vlastní kůži. Mnohovrstevnatý román se nejen dotýká mnoha ožehavých témat, ale přináší hlavně čtivý a napínavý příběh okořeněný humorem. – O.J.

První třetina jedenadvacátého století končí, všechna váhání a nejistoty v kosmickém výzkumu jsou zapomenuty, lidé ovládli základní dovednosti meziplanetárních letů a s technologií pevně stojící na základech té, kterou dnes důvěrně známe, poznávají blízký vesmír. Logickým cílem je Mars, nejen protože je to Zemi nejbližší planeta, ale protože z analýzy půl století starých fotografií pořízených dřevními sondami Viking vyplynulo, že na Marsu se nachází polorozpadlá základna mimozemšťanů.

Při vyslovení jména Isaaca Asimova asi každého napadnou dvě věci: Nadace a robotické zákony. Třebaže své pozitronické roboty proslavil především svými povídkami, rozhodl se rozvést své myšlenky do krátké série románů. Prvním z nich byly právě Ocelové jeskyně.

Tentokrát o něco podrobnější recenze na jednu z nejlepších českých knížek letošního roku – Totální ztrátu rozměru od žijícího klasika naší science-fiction. Sbírka obsahuje staré profláklé příběhy i nové kusy, které by neměly ujít žádnému čtenáři.

Na knižním trhu se objevila další kniha britského autora T. Pratchetta. Jedná se, jak už jsme si zvykli, o další příběh ze Zeměplochy, přesto se poněkud vymyká, neboť je určený mladšímu čtenářstvu. To ale, také již tradičně, neznamená, že se dospělý čtenář bude nudit.

Jen málo spisovatelů píšících fantasy se těší uznání jak ze strany svých čtenářů, tak i kritiků. Jedním z této elitní hrstky je i Steven Erikson. Jeho cyklus epické fantasy „Malazská kniha mrtvých“ patří k tomu nejlepšímu, co se v posledních letech v tomto žánru objevilo. Své čtenáře si našel i u nás, ale úspěch mohl být větší, kdyby nakladatelství Talpress věnovalo alespoň pár mrzkých korun do propagace.

Popularita televizního seriálu „Hornblower“ přináší plody i na pulty našich knihkupectví. A tohle je jeden z nich. Dobrodružná námořnická literatura je oblíbená i u nás.

Je tomu jen pár týdnů, co Polaris vypustil na pulty našich knihkupců román „Stahovač“ od Neala Ashera. Zajímavá, leč s obsahem naprosto nesouvisející obálka od Steva Rawlingse, ani stručná anotace na zadní straně obálky nepřipraví čtenáře na to, co kniha přináší. V mírné výhodě je ten, kdo četl povídku „Spatterjay“ v Pevnosti č. 11/2004 a je díky tomu alespoň rámcově obeznámen s poměry v dějišti příběhu.

Andrzeji Pilipiukovi u nás nedávno vyšla čtvrtá kniha povídek, jejichž hrdinou je Jakub Vandrovec, avšak příběhy věčně opilého exorcisty nejsou to jediné, co vytvořil jeho deformovaný mozek. Minulý rok mu v Polsku vyšla i kniha „Sestřenky“ a letos se čtenáři dočkali jejího pokračování s názvem „Princezna“. Možná si vzpomínáte, že jsem ze „Sestřenek“ nebyl zrovna nadšen, i když jako kniha pro mládež není k zahození. Jakpak si tedy vede nová kniha Velkého Grafomana?