Rádi si hrajete a baví vás gamebooky? A že byste rádi nějaký pěkně mrazivý, atmosféricky, a třeba i v duchu příběhů H. P. Lovecrafta? Nakladatelství Knihy Veles by tu mělo knihu pro vás jako dělanou – Dům na Strážném vrchu.
Rádi si hrajete a baví vás gamebooky? A že byste rádi nějaký pěkně mrazivý, atmosféricky, a třeba i v duchu příběhů H. P. Lovecrafta? Nakladatelství Knihy Veles by tu mělo knihu pro vás jako dělanou – Dům na Strážném vrchu.
Loni v listopadu se na pultech knihkupectví objevil román Zpěv straky, který čtenáři přirovnávají k Sapkowského Zaklínači, a to především pro jeho typickou hořkosladkou atmosféru. Přestože v Hostu knihu zařadili k hrdinské fantasy, hlavní postava Henika má k něčemu takovému dost daleko. Nezachraňuje svět a nebojuje s příšerami. Je léčitelkou a jejím cílem je především pomáhat. Užívá dost netradiční léčebné postupy, které kolikrát napravují nejen tělo, ale i duši. Nesporně je takovým alter egem samotné autorky, působící ve zdravotnictví. Danu Beranovou znám už mnoho let. Když jsme se setkaly poprvé, byla ještě členkou jičínského literárního spolku. Mezi těmi usedlými pány, co si šmudlili své básničky o krásných ženách a povídky o životě chrousta, se s fantasy příběhem vyjímala dost nepatřičně. Regionální to mají vždy o něco těžší než ty z Prahy, pohybující se dlouhodobě ve funkčních literárních a nakladatelských kruzích. Přesto se Daně podařilo vydat prvotinu Eva a Kniha poznání (2014) a o dva roky později i povídku Nikdy neříkej nikdy v antologii Žena se lvem (2016). Dana mi byla vždy něčím sympatická a já doufala, že o ní ještě uslyším. Na pár let ale bylo ticho. Když se mi nyní do ruky dostal Zpěv straky, nedalo mi, abych ji nevyzpovídala.
Fantasy meče a magie může mít mnoho tváří – a Zpěv straky je toho důkazem. Ačkoliv se Dana Beranová nijak netají svým obdivem k Zaklínači, našla si vlastní a nepříliš prošlapanou cestičku a nabízí potavě napsaný příběh, jehož hlavní hrdinka zasvětila život snaze o ochranu slabších a především péči o raněné. Na scénu přichází léčitelka a čarodějka Henika!
Čtenář přijde až k hotové knize. Ale co všechno stálo na pozadí jejího vzniku už se dozví většinou jen těžko. Proto jsme trochu potrápili Filipa Kalčáka, autora knihy Noc pro chrliče. V rozhovoru vás přesvědčí, že jeho prvotina je co se jeho tvorby týká opravdu jen špička ledovce, a ukáže, že se našich kousavých otázek nebojí.
Hranice držící obyvatelstvo „uvnitř“ padly. Válečné šílenství je za dveřmi, ale lidé propadají zcela jinému šílenství. Teď, když konečně můžou a nic je nedrží, vydávají se za bájným pokladem ukrytým na mytickém místě zvaném Akvabanka. A na cestě je i bard Velihra s jeho společníky – i když z trochu jiných důvodů.
Lidé nosí v hlavách různé věci. Ale červi? To by byl přece horor! A horor to vážně je, protože v duchu tohoto žánru se nese povídková sbírka Červi v hlavě. Dostaveníčko si dala čtveřice autorů, kteří jsou stále spíše ze škatulky začínajících, a v duchu žánrové klasiky pouští tenhle kvartet hrůzu a ordinuje čtenářům husí kůži.
Při pohledu na obálku knihy Azhareida: Bitva o Gelidor nejspíš mnoho ze čtenářů napadne: „No jo, další sci-fi, kde se na neznámý planetě budou schovávat mimozemský potvory, lovit jednoho člověka za druhým a nakonec je vykostí malá skupinka, protože…“ Mýlka, velká mýlka. Tahle sci-fi je tvrdá jak diamant a i když se opírá o zaběhlá schémata boje s mimozemšťany, nabízí mnohem víc!
Intrikánka hledá ve vyhnanství pevnou půdu pod nohama. Tyran začíná utahovat smyčku okolo vzbouřenců. A ze zapomenutých podzemních tunelů plných ztracené technologie se na povrch již brzy dostane cosi hrozivého. To vše a mnohem více najdete ve druhém svazku románu Pláč němého boha zasazené do ponurého světa Podmoří.
Znáte rčení o tom, že zvědavost zabila kočku? Tak, a teď si místo kočky představte vikinga Haralda, který přijel do Paříže, zapletl do se do hledání zmizelého s vidinou snadno vydělaných peněz a splakal nad výdělkem. Protože motat se pod nohy politikům nepřinese nikdy nic dobrého.
Mohl by to být třeba začátek nějakého vtipu: co má společného vyznavač emo stylu vrhající se do bludiště plného pastí, ruský důstojník velící té nejpodřadnější chátře a klonovaný pomocník s číslem 68 na hrudi, jehož účelem je nemyslet, necítit a sloužit? No, přesně s touhle otázkou si budete lámat hlavu po většinu knihy Obojek, a věřte, že Rosana Zvelebilová si vás pěkně vychutná.