Dejme tomu, že se něco stane. Něco se podělá nebo přímo vy poděláte neuvěřitelným způsobem – a teď to nad vaší hlavou visí jako Damoklův meč. Nezáleží na tom, jestli to byl úmysl nebo nehoda, teď to ohrožuje všechno, co jste kdy chtěli a vám hlavou běží něco ve smyslu: „Je to v háji, tohle se nemělo stát, potřebuju řešení.“ Pokud ovšem máte tu správnou vizitku, ty správné konexe, stačí vyřknout jednoduchou větičku. Handlíři, chci s tebou uzavřít obchod.
Dystopických příběhů není nikdy dost, a proto je dobře, že letos k nim přispělo nakladatelství CREW komiksovou sérií Lazarus. Tu vytvořili spisovatel Greg Rucka a výtvarník Michael Lark. Oba pánové spolupracovali na komiksové sérii Gotham Central pro DC Comics v letech 2002 až 2004 a na různých malých projektech pro Marvel. Ale tenhle komiks je dost jiný než příběhy opláštíkovaných hrdinů.
Co bude po smrti je součástí úvah každého člověka, ale i přitažlivé literární téma. V tomto příběhu nepřeváží mrtvé do věčnosti přes řeku Styx převozník Cháron, ale prochází čajovnou s příznačným názvem Cháronův přívoz. V chátrající budově začíná hlavní hrdina knihy žít svůj nový a skutečnější život, i když až po smrti.
Vojtěcha Záleského doposud znali povětšinou pouze čtenáři detektivek. Teď se však vydal i na pole fantastiky a jeho sólová románová prvotina Převzetí skončila ve spárech naší redakce. A protože jsme zvídaví, tak jsme se nebáli položit spoustu otázek – ostatně, kniha sama má v sobě mnoho zajímavých drobností, na které se bude chtít po dočtení zeptat nejeden čtenář.
Co člověk udělá, když mu zmizí bratr? Ano, správně: sbalí se a vyrazí ho hledat dřív, než stopy vychladnou. Co na tom, že jste se nerozešli zrovna v dobrém a dlouho jste se neviděli? Krev není voda, a tak nezbývá než kopnout do vosího hnízda a strkat nos i tam, kde vám můžou gangsteři ustřelit celou hlavu.
Co román, to název, který má něco společného s koněm. A nejenom název, celé je to o koních… O kom je řeč? O Věře Mertlíkové, známé autorce historické fantastiky. Kromě toho, že ráda a hodně píše, je také nadšená šermířka, jezdkyně, tanečnice, choreografka, kuchařka a zahradnice. Začala s povídkami a hned zaznamenala úspěch v řadě literárních soutěží (Žoldnéři fantasie, Daidalos, Cena Karla Čapka, Tovaryši kalamáře). Její poslední, v pořadí už čtvrtý román však z naznačeného pravidla vybočuje, i když koně v něm stále hrají významnou úlohu. V názvu se objevuje nový motiv – růže. Proč tato změna? Nezbývalo, než autorku vyzpovídat, abych její nové inspiraci přišla na kloub.
Trnová koruna, léčivý meč, transmutační kotlík, mechanický hlídací ptáček, mluvící stříbrná jablka (něco jako palantíry), létající koberec a prsten, díky němuž lze dýchat pod vodou – mají něco společného? Připomínají snad něco? A co se stane, když je použijete dohromady? Tak na to hledá novátorskou odpověď román Věry Mertlíkové Čas Růže.
Magie se probouzí a dlouhá léta mocí spoutaný nekromant procitá. Proti němu má stanout dvanáctka vyvolených. Osud světa je v jejich rukách – oni jsou Dědicové a budoucí nositelé magických náramků s velkou mocí! Jen oni můžou zachránit svět. Dvanáct skoro ještě chlapců, vyjukaných a nezkušených nesoucích na bedrech budoucnost celého kontinentu.
Rád bych tímto rozhovorem představil a přiblížil širší čtenářské obci milovníků tištěné fantastiky a obzvláště hororu, čerstvě se vylíhlou tvář slovenské hororové scény – spisovatelku Naďu Vojtekovou. Čistokrevně hrůzostrašné zjevení, které se vynořilo jen ten nahoře (nebo ještě spíše ten zdola) ví odkud! Autorku, která potenciální čtenáře lusknutím prstů přenese do své Krajiny stínů. Rozhodně se tu od tebe Naďo nečekají stručné odpovědi!
O čem vlastně člověk může s jistotou povědět, že je to to ONO? To reálné, čeho se může bez problému dotknout za pomoci všech svých smyslů, čímž by potvrdil materiální skutečnost něčeho, co existuje v určitém čase na určitém místě, zrovna jako on sám? Co když je to ovšem pouze iluze vytvořená Krajinou stínů k ošálení nedokonalého lidského vnímání?