Když pracujete na volné noze, nemůžete počítat s tím, že se vždy zadaří. Někdy se sice penízky sypou, ale jindy jíte suchý chléb. A někdy, někdy musíte zdrhat, co vám síly stačí a doufat, že se dožijete příštího rána. Vsadím se, že telepatka Magnolie zažila i několik klidných pracovních dní, ale mnohem zajímavější jsou ty, během nichž jí jde o kejhák …
Horor (z angl. horror – hrůza, zděšení) je umělecký žánr, jehož cílem je u čtenáře nebo diváka vyvolat pocit strachu a děsu. Nejde tedy o pojem obsahový, ale estetický, jehož naplnění závisí především na formě podání – například klasická pohádka o červené Karkulce může být vyprávěna jako horor. Toliko říká Wikipedie. Ale nebojte se, nás nečeká Karkulka, ale sbírka hororových povídek Z druhé strany.
Pro Balkánce může mít ďábel mnoho podob: poťouchlý skřítek Leši, rohatý bůh Crnobog, nebo Smrtka, číhající na svou oběť u křižovatek cest či za zakázanými dveřmi. Mohl jím být i Noc, druhorozený syn Baby Rogy, který jezdí v lesích na černém koni. A nově si připsal další vtělení – v podobě tygra.
Oggerdovský cklus je vedlejší projekt Vladimíra Šlechty. V posledních letech se mu autor začal věnovat více, takže po Střepech z apokalypsy a Keltské bráně je tu další nová Oggerdovka. Tentokrát se přeci v něčem liší – kniha sice spadá do apokalyptického cyklu, ale odehrává se v jiné době a hlavně s jinými hrdiny.
Stephen King má na kontě desítky knih a nemálo z nich si vysloužilo kultovní status v rámci svého žánru. A bylo jedno, zda jde o horor, thriller nebo temnou fantasy. Nás ovšem čeká mix sci-fi a paranormálních jevů v knize Pavučina snů…
Pokračování dobrodružné sci-fi pro mládež Mezisvět, pod níž byl podepsaný i velký Neil Gaiman, se poměrně záhy po svém prvním vydání v zahraničí dostalo i na náš trh.I s Neilovým jménem na obálce.
Jaké to asi je – mít led pod kůží? Umím si představit led na kůži, ale pod ní? Pálí to asi jako čert… Nebo spíš mrazí? Jako když druhá z posvátných össenských drog koluje v žilách?Údajně zaostřuje mysl a projasňuje vnímání. Co to vyzkoušet?
Nová antologie Martina Šusta. Jedno z těch prohlášení, po kterém by se každému pravověrnému fanouškovi měla otevírat v kapse ne kudla, ale peněženka. Plnou parou je jasná koupě a my si řekneme proč.
V rámci odpočinku po náročném čtecím maratonu v závěru loňské fantastické sezóny (dělám to pro vás lidi, jinak bych těch dvacet knih za týden fakt nedával) jsem si dopřál malý relax s klasikou. A znovu jsem se utvrdil, že Tad Williams je mistr…
Knihovny – člověku hned vytanou na mysli různé obrazy. Malé, velké, světlé, tmavé, robustní i modernisticky odlehčené poličky, prozářené místnosti či temné pokojíky, moderní infocentra s usměvavými mladými lidmi sedícími za pultem i obrovské zaprášené budovy s knihovnicí, které za ta léta snad už přirostl ukazováček ke rtům. Ale editor Michael Bronec s dvacítkou špičkových autorů a jedním překladatelem za zády nám odhalí ještě další druh – ty prokleté.