Normandie. Stop. Pláž Omaha. Stop. 6. červen 1944. Stop. Půda horká. Stop. Den D. Stop. JFK přítomen. Stop.
Normandie. Stop. Pláž Omaha. Stop. 6. červen 1944. Stop. Půda horká. Stop. Den D. Stop. JFK přítomen. Stop.
Stárnoucího soukromého detektiva a prvoligového alkoholika Jacka Taylora (podoba s Noční stranou je čistě náhodná) pro škraloup v trestním rejstříku nepustili do Ameriky. Přestože toužil po novém začátku, musí chtě nechtě zpět do starého dobrého Galway. Přitom se seznamuje s pohledným, dobře oblečeným cizincem, který ví o Jackovi víc, než by měl. Všechno pomalu směřuje k tomu, že tenhle cizinec je fakt NĚKDO. A ten někdo je sám Ďábel, který už má Taylorova vměšování do svých plánů dost a rozhodl se využít šance pro jeho definitivní zatracení…
Každý král musel nějak začínat, každý nějak přišel na svět. Většinou se to neobešlo bez krve a křiku. Nejinak tomu bylo i v případě Stephena Kinga – nomen omen krále hororu, a jeho literárního debutu Carrie.
Thisby, skalnatý ostrov, jehož útesy omývají chladné vody Atlantiku, je každoročně dějištěm dostihů „ve znamení Štíra“ – po nehostinných plážích se v listopadovém přílivu prohání děsiví vodní koně a písek se barví krví poražených.
Neuplynula dlouhá doba a dostává se nám do rukou druhý díl dvousvazkového románu inspirovaného populární herní sérií The Elder Scrolls. Na nic tedy nečekejme a vydejme se do světa surové fantasy plného kouzel, mečů, seker, nemrtvých a hlavně dobrodružství.
Za dvěsta padesát korun můžete dát s přáteli pár pivek. Nebo můžete zajít do kina na 3D film a ještě si k tomu dopřát popcorn nebo colu. Dvěsta padesát korun taktak pokryje náklady na koncert ne zrovna věhlasné kapely. A nebo si můžete koupit knihu a užít si s ní krásný dlouhý večer.
Roboti všude a na každém kroku. Někteří jsou hloupí a uposlechnou příkaz člověka, jiní však mají pravomoc detekovat odchylky v chování lidí a to nežádoucí eliminovat. Lidstvo se stalo vlastní zfetovanou karikaturou. Hrdinové příběhu tvoří poněkud netradiční milostný trojúhelník: on, ona a robot…
Kdo je tady zase, mohli byste se ptát. Obálka románu Timura Vermese s patkou a nápisem soustředěným do podoby úzce zastřiženého knírku však nenechává na pochybách. Postrach dvacátého století, jehož stigma v sobě nosí civilizace dodnes. Adolf Hitler.
Když jsme v Amélii a tmě opustili příběh věčně mladé dívky a její maminky, vstoupily právě do světa barev, života a zábavy. Obě našly přítelkyně „svého“ věku, které jim náš svět mohou zprostředkovat. Jejich dům se také podařilo zachránit, mohly by tedy žít spokojeně v trojské vilce a pomalu objevovat současnost. Život ale není růžový, ani pro duchy ne…
Vdavky, o které se nikdo neprosil. Vítězství premiéra, o kterého polovina planety nestojí. Císař, kterého nenávidí valná většina jeho vlastní vlády, a čtyři planety obývané lidmi, stojící vůči sobě v jakés takés mírové konstelaci…