Tak a máme ho späť. Rogana. Čierneho, nezlomného, nemilosrdného černokňažníka, ktorý je všade tam, kde slovanské kmene potrebujú pomoc. Svoj vstup do slovanského sveta plného bohov, besov, krvi, mágie a zabíjania započal v trilógii, ktorá mala vlastne štyri časti, no div sa svete, nikomu to nevadilo. Teraz je tu znova. V Zlate Arkony.

Resuscitace. Stav pacienta Steampunk se v tuzemských nemocnicích pomalu, ale jistě zlepšuje. O knihy vonící párou a olejem z promazaných strojů je očividně zájem, takže se počet titulů spadající pod tento subžánr uspokojivě rozrůstá. Největší zásluhu na tom mají Scott Westerfeld (trilogie Leviathan) a právě Cherie Priestová, jejíž knihu Bitevník vydalo koncem září nakladatelství Triton jako třetí část cyklu Mechanické století.

Představte si, že se Německo po roce 1989 nesjednotilo a ve východním Německu stále panuje komunismus. Zajímavá myšlenka, na které založil svůj román Simon Urban, v němž se dívá do socialistického Německa nedávné minulosti. Přesněji jde o několik dní koncem října roku 2011.

Představte si pohled na naši stověžatou matičku z okna ve tvaru oka zbourané Stalinovy sochy na Letné. Tak přesně takové panoptikum nám nabízí útlá knížka, oč skromná rozsahem, o to nabitější třaskavinou v podobě nevšedního humoru a neotřelé poetiky, v níž pod maskou strašidelných příhod ožívá téměř zapomenutý žánr – pověst.

Steampunkové knihy se rodí jako houby po dešti. Po módní vlně upírů přichází decentní vlnička renesance steampunku. Čeští autoři tak přichází s první vlastní sbírkou, takže cylindr na hlavu a vzhůru do Rakouska – Uherska nebo jiných koutů 19. století.

Necelý měsíc po vydání prvního dílu se Felix a jeho parta vrátila na scénu opět v režii Jiřího Pavlovského, který navázal přesně tam, kde předchozí část, Magie pro každého, skončila.

Rothfuss okouzlil svým románovým debutem Jméno větru celý svět, naši zemi nevyjímaje. Začátkem neskutečně bohatého životního příběhu rudovlasého Kvotheho zabrnkal na strunu milovníkům čisté epické fantasy, nápaditostí a vypravěčským mistrovstvím ale potěšil i ty, kteří tomuto subžánru příliš neholdují. Čekání na další díl Kroniky Královraha tak bylo obzvlášť nekonečné, ale mělo šťastný konec – dočkali jsme se a Strach moudrého muže je přesně takové pokračování, jaké si Jméno větru zasloužilo: skvostné.

Kráčí krajem. Oděna v kosti, oděna v slzy, v skřípot zubů a skřípání kol pohřebních vozíků. Vyzvala k tanci miliony a její stopa staletím je černá jako její jméno. Černá smrt. Mor. Po staletích zdánlivého míru opět vyzve své protivníky k tanci. K umrlčímu tanci…

Zvuk bubnů kodó svolává rolníky z rýžových polí. V domech rozkoše se rozsvěcují první červené lampiony a struny pipy zní do noci. Ve tmě řádí nájemní vrazi, boj o moc nikdy neustane… A pak do zavedeného pořádku udeří nečekaná rána…

Prostřednictvím románu Díra se dostáváme do nedaleké budoucnosti, v níž Prahu v průběhu války zasáhne jaderná exploze. Mnoho lidí se na útok připravuje budováním vlastních protiatomových krytů. Jedním z nich je i Jakub, osamělý sedmdesátník, který pro stavbu krytu obětuje veškeré úspory, zadluží se a nakonec skončí jako zchátralý bezdomovec. Kryt navrhnul podle plánů vládních krytů, opsal nejenom jejich konstrukci, ale také vybavení a pravidla života v nich. Vše se zdá být dokonale propracované. Posledním člověkem na světě, kterého Jakub má, je jeho třicetiletá nevlastní dcera Alena, kterou opustil, ještě když byla na střední. Kryt stavěl pro ně oba.