Ačkoli začíná léto a každý se těší na teplé dny i noci strávené pod širým nebem, přece jen se nabízí i další zábava, která nás má nalákat do stinných prostor kin a domovů. Mohli bychom ji nazvat přímo ďábelským svodem. Protože ať už na nás útočí z filmových pláten, monitorů či stránek knih, je těžké odolat.
Před několika lety jsme nebyli tak viditelní. V ústraní jsme si snili naše sny, přijímali duševní potravu, vedli nekonečné rozhovory. Pak se ale doba změnila a z našeho životního stylu se stal bezmála módní trend. Onen kdysi opomíjený pojem, zatracovaný svým okolím a určený pouze k absorpci posměšků, se proměnil v kouzelnou formuli lidí, kteří hrdě hlásí: Jsem geek.
Mezi mágy a církví panuje napětí. Poté co bylo krvavě potlačeno povstání mágů, jsou
čarodějové v podstatě uvězněni v Bílé věži, srdci templářské moci.
Nestálá rovnováha je však náhle neodvratně narušena. Chodbami věže se plíží tajemný,
neviditelný vrah, který mágy likviduje. A k tomu všemu je spáchán neúspěšný atentát
na nejvyšší představitelku církve. Podezření padne mimo jiné na čaroděje Rhyse,
který jediný zná identitu skutečného vraha mágů. Aby prokázal, že s atentátem ani s
vraždami nemá nic společného, a zamezil spekulacím, že praktikuje nebezpečnou
krvavou magii, přidává se Rhys neochotně k výpravě do západních pustin. Tam nejenže
odhalí víc, než kolik čekal, ale také navždy změní osud všech mágů.
Ještě před vstupem do jedenadvacátého století jsem měla to štěstí až do zemdlení hrát na Sony Playstationu malý herní klenot od Hidea Kojimy, nazvaný Metal Gear Solid, fantastickou stealth akci s charismatickým agentem v hlavní roli. Je rok 2012 a já otevírám knihu od Raymonda Bensona. Očekávání je velké, protože mne čeká setkání s přáteli, které jsem mnoho let neviděla. S pěkně nebezpečnými přáteli.
Mass Effect není jen velitel Shepard. Knižní série se už od začátku pohybovala mimo pole působnosti posádky Normandy – začínala Zjevením vysvětlujícím, jak se vlastně David Anderson nestal první lidskou Spektrou. V dalších dílech již zůstala jeho osudům věrná, konkrétně těm spojeným s pohlednou vědkyní Kahlee Sandersovou.
Slavná antologie editora Isaaca Asimova se dočkala u nás již třetího vydání. Poprvé je však kniha doplněna o doslovy sestavovatele a podněty k zamyšlení. Malý bonus je přidanou hodnotou už tak významného sborníku, a navíc pevná vazba a luxusní podoba knihy by mohla ke koupi přesvědčit i majitele předchozích vydání. Pro ty neznalé jsou pak určeny následující řádky.
Temní elfové dobyli podzemní říši Elan-Dhor a vyhnali trpaslíky na povrch. Ti si ale
brzy uvědomí, že tam nemohou žít. Ve snaze najít novou vlast vysílají výzvědný oddíl
v čele s válečníkem Barlokem do Zarkhadulu, kdysi největšího a nejpřepychovějšího
trpasličího dolu, který byl před staletími z neznámých důvodů opuštěn. V hlubinách
Zarkhadulu narážejí trpaslíci na strašlivé tajemství.
Zatímco bývalá královna Emerelle putuje spolu se svými druhy Falrachem a Nikodemem
na Albí horu, aby se setkala s posledním představitelem národa tvůrců, zuří v Albenu
boje mezi trolím knížetem Orgrimem, chránícím karavanu do Sněžné marky, a hrdinnými
kentaury. Země je znovu skrápěna potem a krví tisíců válečníků. Jednou z obětí války
je i odvážný kobold Baldan. Jeho otec Anderan se v návalu zoufalství rozhoduje
podniknout vše, aby zjistil, kdo spolupracuje s nepřáteli trolů a nese spoluvinu na
synově smrti.
Well. Nastal den D, hodina H, a především netrpělivě očekávaný Dlouhý černý úsvit. Na Kováře rovnováhy dopadla bota osudu (čili hraběte z Jestřábí Lhoty). Multiverzum se propadá do chaosu, John Francis i se svými přáteli do průšvihu zvícím několikakilometrové latríny, a celá série Agent JFK do (toužebně očekávaného?) restartu. A že skutečně bude co restartovat…
Zombie jsou sice ohrané, ale pořád oblíbené téma. V potácejících se mrtvolách prahnoucích po našich mozcích se skrývá něco, co nás nepřestane fascinovat. Čeho se nepřestaneme bát. A nyní se jich zmocnil švédský prozaik John Ajvide Lindquist a stejně jako to před několika lety provedl s upíry, uchopil celou zombie tématiku úplně jinak. Představil je jako něco, čeho se možná bojíme ještě víc než agresivních shnilých monster.