Zombie jsou sice ohrané, ale pořád oblíbené téma. V potácejících se mrtvolách prahnoucích po našich mozcích se skrývá něco, co nás nepřestane fascinovat. Čeho se nepřestaneme bát. A nyní se jich zmocnil švédský prozaik John Ajvide Lindquist a stejně jako to před několika lety provedl s upíry, uchopil celou zombie tématiku úplně jinak. Představil je jako něco, čeho se možná bojíme ještě víc než agresivních shnilých monster.

Po lehce zdramatizovaném několikaměsíčním čekání se konečně na trhu objevila Šlechtova Keltská brána. Zatím poslední (chronologicky i fakticky) román ze světa po druhé energetické válce nám předkládá nové dobrodružství známého komanda ve složení Oggerd, Hal Hargo a Pěnkavka Gowery.

Fanoušci urban fantasy si poslední dobou na nedostatek čtiva rozhodně nemůžou stěžovat. Tento žánr, zdá se, nabírá stále na popularitě, a tak není divu, že se na pultech knihkupectví u nás objevují jeho zástupci častěji než kdy dříve. Jedním z nich je i Šerochodec od Kat Richardsonové, který kombinuje urban fantasy s detektivkou a paranormálními motivy.

Hvězda Harryho Harrisona u nás na dlouhých sedm let uhasla. Nyní se ji znovu pokouší rozžehnout nakladatelství Laser-books. Lidé kolem Tomáše Jirkovského to vzali od podlahy a potřetí vydali autorův debut, První planetu smrti.

Pravda, přečetla jsem tuto knihu jen jednou a už původně bílá polovina obálky není zas tolik bílá. To však není jediná vada na kráse tohoto díla. Skoro by člověk rád parafrázoval nesmrtelnou větu skeptického profesora Kellera v jednom nedávném televizním pořadu: Za co vlastně tu Magnesiu Literu dávají…?

Od série Agent X-Hawk fanoušci očekávali vyprávění zaměřené na „ty špatné“. Druhý díl však dává najevo, že redakční koncepce je někde jinde. Glorifikace zla se nekoná. Spin-off Johna Francise Kováře totiž funguje hlavně jako zastřešení příběhů, v nichž se ikona Kovářů rovnováhy nevyskytuje.