Humoru není nikdy dost a každá kapka je vítána. Víte, kolik výrazů mají orci pro kocovinu nebo jaká pravidla má hospodská hra barbastard? V téhle fantasy se to dozvíte.

Jediná Pravá Vládkyně je vlastně zakončením třetího dílu Farlandova cyklu Runovládci. V originále jednu knihu (Wizardborn) Classic rozdělil do dvou. Alespoň, že obě části vyšly nedlouho po sobě, takže má čtenář obsah té předchozí ještě v paměti.

Že to ale byla doba, než se objevil tento druhý díl, co? Z toho prvního jsem si pamatoval především fakt, že se vše odehrálo během jediné noci a že to nebylo špatné. Proto jsem si s očekáváním koupil i Národy noci a rád vám zprostředkuji mé dojmy.

Fantasy je v mnohem větší míře líhní rozsáhlých a mnohadílných cyklů, příběhů zapsaných na stovkách a tisících stran. Některé jsou výborné, jiné dobré a další nudné, což samozřejmě závisí na autorovi, překladateli a vydavateli. Protože práce těchto všech má vliv na to, jaký výsledný dojem ta která kniha na čtenáře udělá. Je nepopiratelné, že autor musí umět „psát“, ale stejně důležité, aby měl nápad, který dokáže čtenáře zaujmout. Někteří ho mají a někteří ne, jak říká jedna nejmenovaná reklama.

Tato kniha se skládá ze dvou novel – Setových šachů a Léčky. Zatímco první z nich je jednoznačně tuzemského původu, ta druhá je zahalená do závoje tajemna. Nemalý podíl na tom má i nakladatelství Viking, když na obálce i copyrightové straně uvádí jako autora A. R. Oldmana a před novelou samotnou je jako autorka uvedena Christina Stile. Slyšel jsem sice něco o zmatcích před vydáním a rychlém předělávání, jak je to ale ve skutečnosti?

Pravidelně každý rok se objevuje na pultech další pokračování mamutího cyklu Roberta Jordana Kolo času. Meče na koruně jsou už sedmou knihou, kterou český čtenář dostává do rukou. Máme sice stále ještě ztrátu tří knih oproti Američanům, ale Návrat pomalu avšak jistě Jordanův náskok stahuje. A podle slibů šéfa tohoto vydavatelství se máme letos těšit ještě na celou osmou knihu.

Dobrodružná fantasy Měsíční zahrady je zářným dokladem toho, že tento žánr není zdaleka u konce s dechem. Nakladatelství Talpress vydalo další skvělou knihu…

Červený trpaslík je přes osm kilometrů dlouhá kosmická loď Jupiterské důlní společnosti. Původně měla několik tisíc členů posádky, respektovaného kapitána, schopný lodní počítač a jasný cíl své cesty. Jenže to bylo před třemi miliony let.

Tentokrát nám pan Dozois předkládá povídky 40. a 60. let, jak sám uvádí “…,vytavené z tyglíku ostré konkurence…” Staré fláky čekají.

Xenocida, to je úplné vyhlazení cizího inteligentního druhu. Skutek, k němuž se chystá všemocný Hvězdný Kongres, protože planeta Lusitanie odmítla bezmyšlenkovitě plnit rozkazy. Flotila nesoucí zbraně schopné změnit obydlenou planetu v beztvarou hroudu minerálů cestuje rychlostí blízkou světlu vstříc určenému cíli. Dorazí za třicet let – a to není tak dlouhá doba, jak by se zdálo…