Co je lepší: mít zlato v hrdle nebo v měšci? A která cesta vede do dívčího klína rychleji: sladké řeči a lichocení nebo hrdinské skutky? Na tyto a mnohé další otázky, na které jste se raději báli zeptat, abyste si nezkazili iluze o chrabrých hrdinech, odpoví ve své prvotině s názvem Píseň oceli Michaela Merglová.
Středověk, sníh, vlci, falešní mniši, rozmazlené královny, nadržení rytíři, masopustní reje, posvátný bílý jelen, divoženky, turnaje, zapšklé čarodějky, ztracený poklad, tajemný les, lapkové, přízraky, prsaté krčmářky, hrachová kaše, smilstvo, šermířské zápasy a hlavně koně, koně, koně…
Jsou kraje, kde lišky dávají dobrou noc. A jsou kraje, kde lišky bojují ve vesmírných bitvách, slyší hlasy ve své hlavě a vůbec dělají všemožné věci, které byste od lišek vůbec nečekali. Vítejte do světa Liščího gambitu, jedné z nejoriginálnějších military sci-fi za hodně dlouhou dobu!
Znáte takové ty knihy, u kterých si říkáte „Teď! Teď něco přijde.“, a ono nic, ale přesto to té knize nemůžete mít vyloženě za zlé, protože byla přeci jen trochu jiná mezi tou spoustou ostatních knih, jež jsou psány podobným stylem? No, Milosrdné přízraky jsou jednou z nich.
Pokud vám jméno April Genevieve Tucholkeová nic neříká, nemusíte se bát, protože mně také ne. Milosrdné přízraky jsou rozhodně první knihou, která u nás autorce vyšla, ale není její prvotinou, neboť v zahraničí má vydaných titulů hned několik a první se datuje do roku 2013 a nese název Between the Devil and the Deep Blue Sea.
Zkoušeli jste se někdy zamyslet, kolik českých spisovatelů dokáže napsat dobrou erotickou scénu? Ačkoliv se to nezdá, je to docela kumšt. A najednou se vynořila Vostrá krása, povídková antologie s tématem sexu a erotiky. A tak jsme této knize plné příslibů s velkým očekáváním nakoukli pod sukně.
S nekromantkou Nixariem ze Zarthu jsme se mohli setkat v povídkovém románu Noční labuť, v němž pomalu prostřednictvím drobných náznaků začala probleskovat mnohem složitější zápletka, která se rozvíjí ve volném pokračování – Perutě noci, jež nám opět přineslo malé, ale sympatické nakladatelství Gorgona Books.
Býval rváčem, zkušeným bojovníkem v aréně. Pud sebezáchovy ho opustil v poměrně raném věku, chuť do života o něco později, chuť zabíjet zatím nikoliv. Jeho jediným cílem se stala ochrana jeho dcery. Cílem, kterému bez mrknutí obětuje vše, dokonce i vlastní život. Bakly. Legenda vonící po krvi.
Ač mladá věkem, má už za sebou několik románových titulů. Svou tvorbou potírá řadu genderových sterotypů o blbých blondýnách, nebo o tom, že děvčata nerozumí technice. Dokáže hovořit o kosmu zaujatě celé hodiny. Jen pár větami vás přesvědčí, že stojí za to se tímto světem zabývat. Řeč je o Janě Plauchové, jejíž knihy zatím vychází především na Slovensku. Věříme, že tento rozhovor vás naláká menší jazykovou bariéru překonat, protože se jedná o velmi vyjímečnou osobnost. Obzvláště, máte-li rádi/rády science fiction. Pomalu abyste si běželi pro skafandr…
Všichni se soustředí na Mars, a přitom druhá planeta od Slunce je mnohem zajímavější. Nesla v historii různé přezdívky jako Jitřenka či Večernice a její jméno Venus znamená „půvab, krásu, vděk a vnady“. Žádnou mytologickou či esoterickou záhadu zde ale nehledejte, jenom čistou hard sci-fi.
Štěpán Kopřiva je literární univerzál. Jeho jméno můžete mít spojené s legendární akčňárnou Asfalt, neméně legendárním komiksem Nitro těžkne glycerínem, ale i se scénářem k televiznímu seriálu Místo nahoře.. Eh, to bychom tu mohli dojemně vzpomínat dlouho, a možná by i slza ukápla. Faktem je, že poslední dobou se Kopřiva rozhodl věnovat detektivkám – a opět úspěšně. Po Rychlopalbě se autor vrací s novinkou nazvanou Křížová palba, a ačkoliv se říká, že do stejné řeky nevstoupíš…