Sbírky povídek jsou fajn hlavně proto, že když vás jako čtenáře jedna povídka nebaví nebo není vaším šálkem čaje, nemusíte se bát, že se potáhne celou knihu, a hlavně – hned ta další to může napravit. Přesně takovým počinem jsou Rozpolcení ze společného pera Ondřeje Kocába a Honzy Vojtíška, kteří dali hlavy dohromady a přišli s jednadvaceti hororovými povídkami.

Vyprávění příběhů je staré jako řeč sama, přičemž je zdrojem nejen zábavy a předávání informací, ale i prvním typem historických dokumentů (přirozeně ústním). Již od úsvitu věků se naši předkové setkávali u hřejivého ohně, aby si vyměnili zážitky dne, kdy v lese viděli něco tajemného a těžce vysvětlitelného. Tak se zrodily legendy a mýty. Když se poté mezi kulturami světa rozmohlo písmo, počali oni staří otcové příběhy zapisovat. Výjimkou nebyli ani obyvatelé Islandu, vikinští osadníci, kteří ostrov počali obydlovat na přelomu tisíciletí, přičemž průběh kolonizace pečlivě zaznamenávali a dokumentovali. Výsledkem je nepřeberné množství takzvaných ság, textů charakteru jak historického, tak dobrodružného. Tyto ságy v drtivé většině popisují konflikty mezi jednotlivými severskými rodinami, jejich spory o území či otázky práva a krevní msty, anebo dobrodružství výjimečných jedinců, z nichž se díky umělecké nadsázce a předchozímu dlouhému orálnímu předávání stali legendární hrdinové. Není tedy divem, když čtenář narazí na reky podobné staroanglickému Beowulfovi, bojujícímu nejen proti desítkám nepřátel, ale i bytostem nadpřirozeného původu.

Ačkoliv je pseudonym František Kotleta mezi milovníky české brakové fantastiky silnou a zavedenou marketingovou značkou, nyní dostáváme možnost nahlédnout tomuto autorovi pod masku. Pod ní se ukrývá Leoš Kyša, novinář a pro mnohé možná i překvapivě přemýšlivý člověk. A Válkotvůrci jsou sbírkou povídek z jeho literárních počátků, které nabízí na fenomén bruntálského řezníka a jeho literární zrání zcela nový (a především dost odlišný) pohled.