Marko Hautala je Fin. Kdo někdy četl finskou humoristickou knihu, viděl film, či poslouchal black metal, potvrdí, že Finové mají dost specifický smysl pro humor, filmy i hudbu. Díky nakladatelství Golden Dog teď máme možnost poznat, jak moc jiný mají přístup k hororu. Tedy, ne že by žádné knihy tohoto ve své vlasti oceňovaného autora v českém překladu doposud nevyšly. V regálech knihkupectví můžete narazit na Bábu motyku a Šeptající dívku. Ovšem na rozdíl od opuštěné vily na ostrově a malého městečka postiženého náboženskou sektou nás finský mistr psychologického hororu v knize Architekt temna pozval do obyčejného paneláku. Dá se z takového prostředí vůbec vytěžit něco strašidelného?

Co potřebujete vědět o Livii Lllewellynové, Edgar Allan Poe Awards za rok 2020 (Nejlepší povídka One of These Nights), je to, že píše horory, temnou fantasy a erotickou literaturu. A že její tvorba je ovlivněna nejen Lovecraftem, ale také imaginací Chiny Miévilla. Hodně vám o ní také napoví rozhovor na stránkách nakladatelství /www.knihymedusa.cz, které v překladu svého majitele Romana Tilcera vydalo jako druhý svazek její novelu Ta, co jde první.

Nakladatelství Golden Dog se specializuje především na horory, thrillery a detektivky domácích, ale poměrně nově také zahraničních autorů. Na tomto nakladatelství je sympatické nejen to, že se snaží podporovat české hororové autory, ale také to, že Martin Štefko, jenž je hlavou, duší i srdcem nakladatelství, dává ve svém edičním plánu prostor i kratším prózám těchto psavců. Právě pro ně má vyhrazenu edici Zrnka temnoty. V ní zatím nalezneme čtyři útlé svazečky, z nichž první je novela Nelly Černohorské Oko čarodějnice.

Dobrodružství firmy Nedomý & Prus konečně pěkně pohromadě v jednom luxusním svazku.
The lunatic is on the grass
The lunatic is on the grass
Remembering games
And daisy chains and laughs
Got to keep the loonies on the path

Co svět světem stojí sužují lidstvo přírodní katastrofy, války a pandemie. A to i v našem osvíceném jedenadvacátém století. Každý na takovou globální či lokální krizi reaguje jinak: někdo zvolí sebevraždu, jiný se začne utápět v alkoholu či drogách. A pak jsou tu tací, kteří se snaží z takové neblahé situace vypsat. Proč? Protože i spisovatelé ve válce trpí a pandemie se jich dotýká jako každého jiného člověka. Není to tak dávno kdy celý svět zasáhla pandemie Covidu. Jak to celé probíhalo máme všichni v živé paměti. Přesto, anebo právě proto, se s ní někteří autoři pokusili vypořádat po svém, tedy psaním.