Zítra a zítra, zítra, zítra, zítra, tak ze dne na den jeden po druhém se sunou dny do konce letopisu a včerejšky nám bláznům svítily na cestu k prachu. Zhasni, svíčičko! Život je pouhý stín, ubohý herec, jenž chvíli křepčí, křičí na scéně a zmlkne navždy. Je to historka vypravovaná blbcem, ruch a vzruch postrádající smysl. (Macbeth)