8. ročník HorrorConu byl především o setkání fanoušků hororu, ale zároveň si pro nás Kristina Haidingerová a její tým připravili pestrý program. Přiznávám bez mučení, že jsem za boha živého či mrtvého neměl šanci stihnout vše, co si pro návštěvníky připravili. Con se konal na půdě víceúrovňové restaurace Kotelna a tak bylo dost prostoru pro osobní setkání, křty, besedy, přednášky prezentace a hudební produkce, aniž by se účastníci museli vyloženě přeřvávat. Ale teď pár slov o programu.
Když v roce 2018 vyšla Krev pro rusalku, zdálo se, že je její autorka Kristýna Sněgoňová zjevením. Jen ti nejfousatější znalci domácí fantastiky věděli, že její prvotina je v podstatě rozšířením povídky Zadostiučinění, kterou tato nadaná povídkářka napsala již dříve. Faustovsky laděnou noir detektivku tehdy ovládl Dominik Stolbenko. Démony zmítaný vyšetřovatel, který měl za úkol potírat kriminalitu víl, ale ošklivě se zapletl s jednou z nich, si srdce čtenářů nezískal. Zato svět, v němž bývalé spojenkyně lidí nyní stojí na okraji společnosti, nadchl čtenáře natolik, že se Krev pro rusalku dočkala nejen druhého, upraveného vydání, ale také pokračování s názvem Krev pro divoženku, v němž se autorka do světa Pospolitosti vrací.
Batman /Soudce Dredd je sborník povídek, v nichž se díky interdimenzionálním technologiím setkávají a dávají si do držky ochránce Gothamu a slovutný strážce pořádku z Mega City One. Ale vraťme se proti proudu času, abychom zjistili, proč se mládenci z nakladatelství CREW rozhodli tuhle devadesátkovou testosteronem vonící šílenost vydat.
V edici Modrá CREW od jejího založení vyšlo už kde co: pirátský příběh, western, space opera, dokonce i steampunk říznutý velkou dávkou humoru. Sešit s pořadovým číslem 30 však přináší mix toho všeho, a to ve vizuálním balení, které má blízko k sérii Scatche Alestona Ekhö. Ostatně Didier Tarquin, autor Dolores se, slavným scénáristou spolupracoval na populární řadě Lanefeust.
Batman za dlouhých 84 let od svého zrození musel čelit slušné řádce padouchů. Mezi ty nejznámější a vůbec nejdrsnější patří rozhodně Joker, ale těsně v závěsu za ním jsou Riddler a Penguin. První se dostal poprvé na scénu v roce v Detective Comiscs #140 z roku 1948, druhý v Detective Comics #58 v roce 1941. Takže Penguin je hned po Jokerovi nejstarším Batmanovským padouchem, a Nigma neboli Hádankář zase jedním z nejnebezpečnějších. Přitom většina z nás je má zafixované jako pošuky s tváří DanyDe Vitta a Jima Carreyho. Na filmovém plátně nebo spíš televizních obrazovkách je oba spojil až seriál Gotham. Je tedy více než bohulibé, že se nakladatelství CREW rozhodlo vydat komiks, který je věnován výhradně jim.
Komiksový scénárista Joshua Williamson sice stojí za příběhy DC superhrdiny Flashe, ale Ranaři (ačkoliv vyšli pod hlavičkou DC Black Label) mají k superhrdinům v spandexových trikotech stejně daleko, jako Colombo ve zmuchlaném baloňáku k Jamesi Bondovi. Tahle partička bývalých super zločinců, kteří se kdysi shromáždili kolem Captaina Colda a jeho sestry Golden Glider, už dávno není tou skvěle organizovanou skupinou, nahánějící strach slečnám za bankovní přepážkou a působící nesčetné noční můry svému úhlavnímu nepříteli Flashovi. Teď už jsou to ztroskotanci na okraji společnosti
V březnu letošního roku nám nakladatelství CREW přineslo první díl dystopické komiksové Série Lazarus za kterou stojí výtvarník Michael Lark (Gotham Central) a spisovatel Grek Rucka (Star Wars – Pašerákova zkouška). V prvním dílu, podtitulem Rodina jsme se mohli seznámit s bezútěšným světem, který se v důsledku klimatických změn musí vypořádat nejen s hrozícím hladomorem, ale také degenerací lidstva. Tomu se snaží zabránit šestnáct rodin ovládajících území, technologie a zdroje v určitých částech bývalých Spojených států amerických a pravděpodobně i zbytku světa. Příběh prvního svazku se soustředil na rodinu Carlyleů, která vládne západní polovině Severní Ameriky. Feudální, a v podstatě kastovní systém, na kterém je vláda tohoto klanu postavena, je poměrně jednoduchý. Na nejvyšší příčce pomyslného žebříčku jsou geneticky vylepšení členové rodiny, kteří tvoří vedení klanu, o něco níž stojí občané – zaměstnanci kteří pracují pro klan. Ti se pak dělí na vědce, vojáky a námezdní dělníky. Na nejnižším stupni společenského žebříčku pak stojí chamraď. To jsou lidé, kteří sice žijí na území klanu, ale nepracují pro něj. Mezi ně patří rodina Barretových.
Francouzský divadelní režisér a scénárista, bývalý profesor literatury a především výjimečný autor literatury pro mládež. Tak je Timothée de Fombelle vnímán ve své domovině. U nás ho dětští čtenáři znají především díky knize a audioknize o nejmenším chlapci na světě – Tobiiáš Lolness. Ale dospělé čtenáře a posluchače, kteří vyrůstali na dobrodružných příbězích Julese Vernea nebo Alexandra Dumase, by mohl zaujmout spíše jeho poslední u nás vydaný román s tajemným názvem Vango.
Jak se již stalo tradicí, má naše redakce vždy na PevnostConu nějakého zvěda. Letos se reportážního pera ujal Honza Procházka (za což mu jménem redakce děkujeme) a rád se podělil o své dojmy a také fotografie.
„Pořád jsem musel myslet na to, jaké to je, když jste někým, kdo v podstatě existuje na úplně jiné úrovni, někde, kde neplatí vůbec žádná pravidla, kde máte všechnu tu úžasnou moc a sílu… a pak se z vás náhle stane obyčejný člověk. Kancelářský poslíček. S ohledem na to, kým jste býval, by to možná bylo horší než vězení. A ten příběh mě začal opravdu přitahovat, protože jsem si říkal, že když zvolím podobný přístup jako v CRIMINALU, mohu ho zpracovat způsobem, který by v Marvelu nebo DC nebyl možný. Může to být daleko zábavnější.“ (Ed Brubaker)