V edici Modrá CREW od jejího založení vyšlo už kde co: pirátský příběh, western, space opera, dokonce i steampunk říznutý velkou dávkou humoru. Sešit s pořadovým číslem 30 však přináší mix toho všeho, a to ve vizuálním balení, které má blízko k sérii Scatche Alestona Ekhö. Ostatně Didier Tarquin, autor Dolores se, slavným scénáristou spolupracoval na populární řadě Lanefeust.

Batman za dlouhých 84 let od svého zrození musel čelit slušné řádce padouchů. Mezi ty nejznámější a vůbec nejdrsnější patří rozhodně Joker, ale těsně v závěsu za ním jsou Riddler a Penguin. První se dostal poprvé na scénu v roce v Detective Comiscs #140 z roku 1948, druhý v Detective Comics #58 v roce 1941. Takže Penguin je hned po Jokerovi nejstarším Batmanovským padouchem, a Nigma neboli Hádankář zase jedním z nejnebezpečnějších. Přitom většina z nás je má zafixované jako pošuky s tváří DanyDe Vitta a Jima Carreyho. Na filmovém plátně nebo spíš televizních obrazovkách je oba spojil až seriál Gotham. Je tedy více než bohulibé, že se nakladatelství CREW rozhodlo vydat komiks, který je věnován výhradně jim.

Komiksový scénárista Joshua Williamson sice stojí za příběhy DC superhrdiny Flashe, ale Ranaři (ačkoliv vyšli pod hlavičkou DC Black Label) mají k superhrdinům v spandexových trikotech stejně daleko, jako Colombo ve zmuchlaném baloňáku k Jamesi Bondovi. Tahle partička bývalých super zločinců, kteří se kdysi shromáždili kolem Captaina Colda a jeho sestry Golden Glider, už dávno není tou skvěle organizovanou skupinou, nahánějící strach slečnám za bankovní přepážkou a působící nesčetné noční můry svému úhlavnímu nepříteli Flashovi. Teď už jsou to ztroskotanci na okraji společnosti

V březnu letošního roku nám nakladatelství CREW přineslo první díl dystopické komiksové Série Lazarus za kterou stojí výtvarník Michael Lark (Gotham Central) a spisovatel Grek Rucka (Star Wars – Pašerákova zkouška). V prvním dílu, podtitulem Rodina jsme se mohli seznámit s bezútěšným světem, který se v důsledku klimatických změn musí vypořádat nejen s hrozícím hladomorem, ale také degenerací lidstva. Tomu se snaží zabránit šestnáct rodin ovládajících území, technologie a zdroje v určitých částech bývalých Spojených států amerických a pravděpodobně i zbytku světa. Příběh prvního svazku se soustředil na rodinu Carlyleů, která vládne západní polovině Severní Ameriky. Feudální, a v podstatě kastovní systém, na kterém je vláda tohoto klanu postavena, je poměrně jednoduchý. Na nejvyšší příčce pomyslného žebříčku jsou geneticky vylepšení členové rodiny, kteří tvoří vedení klanu, o něco níž stojí občané – zaměstnanci kteří pracují pro klan. Ti se pak dělí na vědce, vojáky a námezdní dělníky. Na nejnižším stupni společenského žebříčku pak stojí chamraď. To jsou lidé, kteří sice žijí na území klanu, ale nepracují pro něj. Mezi ně patří rodina Barretových.

„Pořád jsem musel myslet na to, jaké to je, když jste někým, kdo v podstatě existuje na úplně jiné úrovni, někde, kde neplatí vůbec žádná pravidla, kde máte všechnu tu úžasnou moc a sílu… a pak se z vás náhle stane obyčejný člověk. Kancelářský poslíček. S ohledem na to, kým jste býval, by to možná bylo horší než vězení. A ten příběh mě začal opravdu přitahovat, protože jsem si říkal, že když zvolím podobný přístup jako v CRIMINALU, mohu ho zpracovat způsobem, který by v Marvelu nebo DC nebyl možný. Může to být daleko zábavnější.“ (Ed Brubaker)

Olivier Ledroit je francouzský komiksový výtvarník známý ve Velké Británii především díky nesmírně populární fantasy sérii Black Moon Chronicles. U nás si však získal fanoušky díky sérii knih Requiem, Upíří rytíř, kterou vydalo komiksové nakladatelství CREW. To nyní přináší další z velkoformátových komiksů jimž tento nadaný kreslíř vdechl život. Tentokrát spojil síly s frankofonním spisovatelem Thomasem Dayem (například Macbeth, Roi d’Écosse) a z jejich spolupráce vznikl opulentní, oku lahodící příběh na pomezí steampunku a fantasy Wika. Ten původně vyšel v nakladatelství Glénat ve třech sešitech, anglické vydání Statix Wika pak bylo jediným souborným vydáním čítajícím více než 230 stran. Nakladatelství CREW vydalo právě toto souborné vydání, a to v překladu Richarda Podaného.

Kdysi dávno byly komiksy zábavou pro děti, kdysi dávno byly komiksy doménou opláštěnkovaných superhrdinů, jenže v roce 1993 vzniklo pod vedením Karen Bergerové DC Vertigo a začalo vydávat trochu jiné komiksy. Tedy, i zde vycházeli příběhy o pláštěnkářích, ale také příběhy, které jsou úplně jiné než vyprávěnky o Batmanovi či Supermanovi. K takovým bezesporu patřil Sandman Neila Gaimana, či Bažináč Alana Moora. K těmto dospělým grafickým románům s přesahem se v roce 2010 zařadil i Daytripper brazilského sourozeneckého tvůrčího týmu Fábio Moona a Gabriela Bá. Ovšem i na poměry DC Vertigo je jejich komiks hodně výjimečný a svým způsobem netradiční. U nás ho pod názvem Každý jeden den vydalo komiksové nakladatelství CREW a já vám teď povím čím je tenhle komiks tak zvláštní.