Během druhé světové války v období Protektorátu Čechy a Morava se objevila legenda o podivném skákajícím člověku, který bojoval proti německým okupantům. Díky pružinám na nohách mohl přeskakovat ulice, prý dokonce dokázal přeskočit celé vltavské údolí. Proto mu lidé začali říkat Pérák.
„Svět byl kdysi rozdělen na zájmové sféry,
kdo nechtěl být přivtělen, musel vlastnit kvéry,
k zabránění panice roztáhly se dráty,
vyznačily hranice, a tak vznikly státy, ach jó.“
Osobnost Přemysla Krejčíka v sobě snoubí spisovatele fantastiky a muže, který se tomuto žánru věnuje i v teoretické rovině. Má fantastika své místo ve světě literatury? A co v akademickém světě? Tyto a mnohá další ožehavá témata nakousl Přemysl Krejčík s rozvahou sobě vlastní – a přináší k mnohokrát omílaným otázkám několik zajímavých argumentů!
Přestože se spisovatel Přemysl Krejčík věnuje společenské próze (Srab, Malej N.Y.), není čtenářům fantastiky neznámý. V nakladatelství Host mu vyšel v roce 2021 dieselpunkový román Čokoláda pro wehrmacht, v nakladatelství Epocha povídkový sborník Kybersex 2016 a jeho povídky najdeme nejen na stránkách časopisu Pevnost, ale také ve sbornících a antologiích Jiný kraj (Golden Dog 2023), Hlubiny města (Epocha 2023) a dalších. Tato recenze se však bude věnovat jeho odborné práci Budovat ráj – Bourat peklo.
Je na světě sotva pár dnů a proklatě jí to sluší. Řeč je o novince Martina Paytoka s názvem Láska, smrt a všechno zlý. A protože Martin křty nemá příliš v lásce, nechal se aspoň vyzpovídat naším redaktorem, Honzou Procházkou. A ten ho rozhodně nešetřil…
Martin Paytok debutoval gangsterkou ve stylu Guye Ritchieho Prokletí pro všechny (Epocha, 2021). V té se mu podařilo spojit horor s detektivním příběhem z drsné školy. Od té doby se věnoval především povídkám, které vyšly ve sbornících a antologiích Lovci monster Fantom, Krev, monstra a cukroví, Krásky a vetřelci: Pulp stories a dalších. Skoro všechny jeho dosavadní texty spojovala autorova láska k detektivkám, nejinak je tomu i v novince Láska, smrt a všechno zlý. Ta už v anotaci avizuje Agathu Christie střihnutou hororovou poetikou Guillerma del Tora, a není daleko od pravdy.
Pro velkou část čtenářů bude první ryze česká superhrdinka, Octobriana, velkou neznámou. A právě proto jsme se rozhodli vyzpovídat osoby nejpovolanější, Marka Bergera a Ondřeje Kavalíra, kteří dali téhle hrdince „novodobou“ slušivou komiksovou podobu. Dozvíte se, kolik za tím vším stálo práce a bádaní, proč není Octobriana „tuctovka“ jako hrdinové z Marvelu a DC i jaké má tvůrčí duo plány do budoucna.
Octobriana je návratem nejzáhadnější a zřejmě i nejstarší české superhrdinky, kterou možná neznáte, ale díky opulentní novince nakladatelství LABYRINT se s ní můžete seznámit.
Povídky Zrno pravdy a Menší zlo vyšly v polštině poprvé v časopise Fantastyka, první v roce 1989, druhá o rok později. U nás vyšly poprvé v knize Zaklínač – stříbrný meč (Winston Smith 1992) v překladech Stanislava Komárka a Jiřího Pilcha. Sapkowski v obou povídkách skvěle zpracoval dva populární pohádkové motivy. A nyní se díky nakladatelství CREW tyhle „pohádky“ dočkaly i komiksové podoby.
Může komiks pomáhat se vzděláním? Jak je na tom slovenská komiksová scéna? A kde můžete sestry Jančové potkat a co chystají? To vše Honzovi Procházkovi talentované slovenské autorky prozradily.
A na závěr Honza přináší i krátkou recenzi sesterského komiksu Zóna 300 s podtitulem Apokalypsa.