Smrt už není, co bývala. Žádné pomazaní a čekání na ráj. Mrtví ztratili trpělivost a snaží se vrátit zpět do života. Jak jinak, než za pomoci těch živých, kteří netuší či nevěří, že je něco takového možné.

Kdo by je neměl rád. Jsou to drsní bojovníci, žijí v klanech a brady jim zdobí mohutný vous. Před jejich dvojbřitými sekerami se mají všichni na pozoru. Rádi kutají příliš hluboko, jako by znali dějotvornost svého počínání, a i děd Vševěd mumlá cosi o tom, že vlezou všude. Ale to už je asi Prokletí trpaslíků.

Stejně jako se po sérii Stmívání vyrojila spousta dalších paranormálních romancí, tak obrýleného chlapce s jizvou na čele stále následují příběhy osiřených dětí, jež se musí postavit nejhoršímu nepříteli světa…

Míla Linc vyřešil velký problém, jak si vzít oblíbené hrdiny jeho příběhů s sebou ven na kolo nebo do auta k řízení: převedl text knihy Stín Černého hvozdu do zvukové podoby. Z reproduktorů tak zazní zvuky bitev, čárů a kouzel i písničky potulných kejklířů.

Ač zní název knihy jako dílo pro náctileté fanoušky série Stmívání, nemohlo by takové odsouzení být dále od pravdy. Vždyť tuto knihu doporučuje samotný dandy klubu literárních úchyláků Nick Cave.

Lucinda Priecová se za podivných okolností dostává do internátní školy Meče a kříže, což je ve skutečnosti polepšovna. Přechod pro ni rozhodně nebude jednoduchý, zvláště když předtím navštěvovala prestižní školu, ale to ještě netuší, co všechno na ni čeká. Zvláštní budovy obehnané ostnatým drátem, zamřížovaná okna, zákaz kontaktu s vnějším světem a podivní, nebezpečně vypadající lidé. Avšak jedna věc Luce okamžitě upoutá – Daniel Grigori, tajemný, zvláštní kluk, který se nechová vůbec přátelsky.

Tim Powers u nás nemá nic jistého. Většina jeho románů byla příznivě přijata, některé, i z důvodu nakladatelských přešlapů (špatný překlad a korektury), se však vůbec nechytly. V poslední době se však zdá, že se autor dostává zpět na výsluní čtenářského zájmu. Tři dny do nikdy ovšem spadají spíš do Powersovy okultní sci-fi tvorby a právě ta románem Poslední výzva čtenáře příliš nezaujala. Pojďme se tedy podívat, jaká kniha je.

Bojíte se rádi u hororu? A z čeho ten strach vyvěrá? Už od samotného počátku hrůzostrašné literatury se snaží autoři najít studnici hrůzy, kterou v sobě nosíme, a řádně nás v ní vykoupat. Na pomezí brakové literatury se občas objevují autoři, kteří dokáží najít strach tak hluboko zakořeněný, že nás samotné překvapí, když nám ho odhalí v jeho čiré podobě.

Mnoho z vás už asi někdy snilo o dalekých výpravách do neznáma, kam lidská noha ještě nevstoupila. Všechno to nebezpečí v podobě divokých zvířat, smrtelně nebezpečné krajiny a domorodých obyvatel je prostě lákavé. Ne každému se ovšem něco takového poštěstí. Dobrá zpráva je, že tohle všechno můžete prožít i v teple domova.

Pokračování pubertálně romantické, leč sympatické fantasy z prostředí amerického jihu na sebe nenechalo dlouho čekat a začíná přesně tam, kde skončila jednička. Kdo ji četl, ví, že nedopadla zrovna vesele. Dá se tedy čekat, že dvojka bude o poznání temnější a… ale sakra. Temnější snad neznamená, že se všichni budou utápět v sebelítosti, ne? NE?