Míla Linc vyřešil velký problém, jak si vzít oblíbené hrdiny jeho příběhů s sebou ven na kolo nebo do auta k řízení: převedl text knihy Stín Černého hvozdu do zvukové podoby. Z reproduktorů tak zazní zvuky bitev, čárů a kouzel i písničky potulných kejklířů.

Ač zní název knihy jako dílo pro náctileté fanoušky série Stmívání, nemohlo by takové odsouzení být dále od pravdy. Vždyť tuto knihu doporučuje samotný dandy klubu literárních úchyláků Nick Cave.

Lucinda Priecová se za podivných okolností dostává do internátní školy Meče a kříže, což je ve skutečnosti polepšovna. Přechod pro ni rozhodně nebude jednoduchý, zvláště když předtím navštěvovala prestižní školu, ale to ještě netuší, co všechno na ni čeká. Zvláštní budovy obehnané ostnatým drátem, zamřížovaná okna, zákaz kontaktu s vnějším světem a podivní, nebezpečně vypadající lidé. Avšak jedna věc Luce okamžitě upoutá – Daniel Grigori, tajemný, zvláštní kluk, který se nechová vůbec přátelsky.

Tim Powers u nás nemá nic jistého. Většina jeho románů byla příznivě přijata, některé, i z důvodu nakladatelských přešlapů (špatný překlad a korektury), se však vůbec nechytly. V poslední době se však zdá, že se autor dostává zpět na výsluní čtenářského zájmu. Tři dny do nikdy ovšem spadají spíš do Powersovy okultní sci-fi tvorby a právě ta románem Poslední výzva čtenáře příliš nezaujala. Pojďme se tedy podívat, jaká kniha je.

Bojíte se rádi u hororu? A z čeho ten strach vyvěrá? Už od samotného počátku hrůzostrašné literatury se snaží autoři najít studnici hrůzy, kterou v sobě nosíme, a řádně nás v ní vykoupat. Na pomezí brakové literatury se občas objevují autoři, kteří dokáží najít strach tak hluboko zakořeněný, že nás samotné překvapí, když nám ho odhalí v jeho čiré podobě.

Mnoho z vás už asi někdy snilo o dalekých výpravách do neznáma, kam lidská noha ještě nevstoupila. Všechno to nebezpečí v podobě divokých zvířat, smrtelně nebezpečné krajiny a domorodých obyvatel je prostě lákavé. Ne každému se ovšem něco takového poštěstí. Dobrá zpráva je, že tohle všechno můžete prožít i v teple domova.

Pokračování pubertálně romantické, leč sympatické fantasy z prostředí amerického jihu na sebe nenechalo dlouho čekat a začíná přesně tam, kde skončila jednička. Kdo ji četl, ví, že nedopadla zrovna vesele. Dá se tedy čekat, že dvojka bude o poznání temnější a… ale sakra. Temnější snad neznamená, že se všichni budou utápět v sebelítosti, ne? NE?

Ano, název je odvozen od Velkého bratra. Ne toho, který tě vidí ve známé reality show, nýbrž od toho původního, který tě viděl v legendární Knize (velké K v tomto případě není chyba) George Orwella 1984. S ní však nemá román Coryho Doctorowa mnoho společného.

Po roce je zde další díl sci-fi série Ztracená flotila. Válka mezi Aliancí a Syndiky se v Campbellově podání zužuje na duel Geary versus Syndikové, přičemž Aliance zůstává někde tam venku. Alianční flotila je po několika vítězstvích a pokusech o odtržení části flotily pod vedením „tradicionalistických“ důstojníků pokračuje ve dlouhé cestě domů. Syndikové se učí a je stále těžší vymýšlet nečekané taktické tahy.

Ne nadarmo varují rodiče děti, aby si od cizích lidí nic nebrali. Sladkosti, hračky, prostě NIC. A stejná, ne-li větší, obezřetnost je na místě, pokud místo “laskavého strýčka” před školou potkáte ve sklepě skřítka slibujícího splnění všech vašich přání, přičemž na oplátku chce jenom kapku krve.