31. milénium. Císař lidstva vede své bojovníky a dobývá většinu známého vesmíru. Nesmrtelní Astartes drtí ocelovou pěstí veškerý odpor. V čele tažení stojí vojevůdce Horus – Císařův oblíbenec, první mezi prvními. Dokonalý polobůh, jehož osud ale nebude tak zářivý, jak se na první pohled zdá.

V posledních letech se na nás valí z knihkupectví všechno možné i nemožné. V této záplavě knih je však dost obtížné najít takový kousek, který by oplýval alespoň špetkou originality. Povídka Po stopách kyberkrále nedostatkem originality rozhodně netrpí. I když velice připomíná jedno slavné dílo.

Psát military sci-fi je v naší malebné kotlině vlastní osobám, abych tak řekl, netuctovým. A přitom Heinleinova Hvězdná pěchota je taková bomba. Jedinou stálicí, polárkou ukazující směr v oceánu nekonečna, se na tomto poli za poslední léta stal Robert Fabian. A nyní nám tu poblikává hvězdička nová – ledva zkondenzovaná ze zárodečného oblaku plynů, aby vykřičela svůj literární pozdrav do prostoru. Nová hvězdička svítící na odlehlý sektor naší galaxie – Hirano. Posviťme si nyní na ni.

Přichází zima a s ní i změna času a temná odpoledne, během nichž si budete připadat, jako by už byla noc. Nejlepší čas na to je strávit celé v teple domova s knihou. Pevnost nás zavede do několika světů, které bychom mohli v rámci zimních večerů navštívit.

Pod hlavičkou nakladatelství Laser-books vychází ucelený omnibus britského autora Michaela Johna Harrisona Viriconium, který obsahuje tři kratší romány a sedm povídek ze stejného světa. Poslední z těchto děl spatřilo světlo literárního světa celých čtrnáct let po prvním (vznikala v rozmezí let 1971 až 1985), tudíž je kniha dokonalou ukázkou vývoje Harrisonova tvůrčího stylu. Zároveň také představuje základní kameny jednoho pitoreskního a spektakulózního žánru jménem New weird.

Po sezoně vyšlo velmi příhodně po sezoně – tedy po letních prázdninách. Příběh se odehrává ve třech zářijových dnech u pobřeží státu Maine. Naštěstí se stal před třiceti léty a naštěstí jej stvořil v hlavě Dallas William Mayr (pravé jméno Jacka Ketchuma), protože jinak by toho byly ještě dnes plné noviny.

Nebe. Slunce. Hvězdy. Čerstvý vzduch. To vše je pro obyčejného člověka zcela všední. Ne ale pro lidi, kteří žijí v moskevském metru v románu ruského spisovatele Dmitrije Gluchovského. Pro ty znamená každý den boj o holý život. Zdá se, že boj s nepřízní osudu a všudypřítomnými mutanty nemá konce. Jenomže někdy se objeví i horší věci nežli mutanti…

Svatá válka, paralela evropských křížových výprav, armáda monstrózních rozměrů jak početností, tak činy a velikostí jmen, míří na jih dobýt země pohanů. Unáší s sebou postavy, které netuší, že je čekají duševní i fyzické proměny, o kterých se jim ani nesnilo.

Na pultech knihkupeckých se objevil 18. díl Agenta JFK. Za normálních okolností by recenzent jen pokrčil rameny a kytku i bednu granátů omotanou mašlí si nechal spolu s gratulacemi na nějaké pěkné kulaté číslo. Osmnáct let je sice pro fyzickou osobu důležitým životním milníkem, u knižních sérií se to ale bere trochu jinak.

Každá kniha potřebuje nápad, na tom se shodneme všichni. Bez dobrého nápadu může pracovat jen opravdový mistr slova. Ale přes sebelepší ideu je nutné i něco navíc – uplatnění, gradace, umění psát… Tato kniha není nudná či nezajímavá, ale na rovinu, některé z těchto podmínek opomíjí.