Dobří holubi se vracejí. Zvlášť když padli do oka americkým čtenářům. Po pustinách divokého Elnealu tedy čeká seržanta Braggse a už-ne-nováčka Deana planeta jihoamerického temperamentu, všemocných oligarchů a jejich potyček s partyzánskými bandami. Nenechme se mýlit tím poklidným názvem – Wanderjahr.

Novou sérii Skineři spisovatele Marcuse Pelegrima přináší do českých luhů a hájů nakladatelství Fantom Print. První z prozatím pěti napsaných dílů na své obálce nese o pozornost se hlasitě dožadující název Krvavá čepel.

Příjemně modrá obálka s mechanickým drakem, dvě ženské autorky a příslib válečné fantasy „téměř bez žen“. Ale co ten název? Naznačuje snad, co bude člověk u čtení zoufale vykřikovat? No…

Lanik Mueller měl všechno. Krásnou snoubenku, vážnost, nástupnictví na dosah a nedokonalým se mohl jen smát. Jenže pak najednou o vše přišel, a to kvůli zradě svého vlastního těla.

Daniel Kalandra, dříve pašerák, dnes voják ve službách vznešeného cara, se vrací, aby opět nakopal zadek Alláhovým posluhovačům.

V brzké době po sobě vyšly dvě výborné zahraniční scifi sbírky, které si do značné míry konkurují. První z nich, Luminous od Grega Egana, jsme probírali na Fantasy Planet před nedávnem. Na Příběhy vašeho života Teda Chianga se podíváme nyní.

Upíři. Už zase. Tentokráte se za nimi vydáme do Ruska a na Kubu. Že se při tom bude pouštět žilou, je jasné již podle názvu. Hlavním hrdinou je totiž zabiják. Zabiják upírů.

Za příběhem Harryho Pottera se zavřely dveře a kina a diváci čekají na nového hrdinu. Jeden adept už se tu objevil. Trochu zarostlejší a agresivnější, ale o to žádanější…

Každý si někdy hrál na vojáčky. A kdo si to nedokáže přiznat, hraje si na ně pořád. Takhle to sice Sigmund Freud neřekl, ale tato parafráze sedí na První v boji dokonale. Jsou totiž příběhem o válečné hře. Sice poutavě podané a místy drastické, ale jeden přece jen občas čeká, kdy to ty kluky přestane bavit, nebo na ně vlítne zuřící sousedka se smetákem, aby přestali dělat kravál.

Je málo autorů, kteří dokáží čtenáři zamotat hlavu tak jako Greg Egan. Australský autor se zatím u nás příliš neprosadil, ale šancí k tomu dostal dost. Čtyři romány a povídková sbírka Axiomat nijak zvlášť většinové čtenářstvo neuchvátily. Možná neměl Egan štěstí na nakladatele a možná svým zaměřením tu prostě pro něj není dost velká cílová skupina. Autor totiž píše hard scifi, před kterou by se dalo ještě napsat „ultra“, a neodpouští čtenářovi nevědomost vědeckých termínů, o nepozornosti ani nemluvě. K nové sbírce Luminous tak přistupujte odpočatí a s bystrou myslí.